Stále nevíme, jak je to se střetem zájmů premiéra Andreje Babiše (ANO), jasno by v tom mohl udělat Soudní dvůr Evropské unie, na který se česká vláda obrátila. Myslí si to profesor evropského práva a proděkan Právnické fakulty Univerzity Karlovy Michal Tomášek. Podle něj jedině prospěje, pokud otázku, na níž se liší odpověď Bruselu a českých úředníků, posoudí autorita evropského soudu. Jak by takový soud mohl dopadnout, se ptal moderátor Tomáš Drahoňovský.
Poslanci mají jasno podle toho, z jaké strany pochází: odpůrci premiéra se ptají, proč by stát měl hájit práva soukromé společnosti. Chápou to správně?
Já bych se soustředil na meritorní stránku věci. A to je problém výkladu: zda je premiér, nebo není ve střetu zájmů. Evropská komise zaujala nějaký výklad, čeští úředníci zaujímají jiný výklad. A já se domnívám, že by bylo žádoucí, aby někdo autoritativně tuto otázku vyložil.
To, že byla podána žaloba k Soudnímu dvoru Evropské unie na neplatnost právního aktu, je úplně ideální situace. Protože pokud ji třeba nevezmeme zpět v krátké době, tak se Soudní dvůr Evropské unie bude muset zabývat touto otázkou a tím konečně tuto věc vyjasní jak pro koalici, opozici, tak pro všechny občany tohoto státu.
Vy to tedy vnímáte jako formální krok? Protože když se řekne žaloba, tak to bývá vnímáno s nějakým příznakem. Neznamená to teď, že se Česko stává žalobcem vůči Evropské komisi, že se stává soupeřem v právním sporu, že mu to může reputačně ublížit? Tak to není?
To je emocionální postoj k té věci. Já si myslím, že žaloba na neplatnost právního aktu Evropské unie je legitimní nástroj řešení určitých rozdílných pohledů v rámci EU. Je tady samozřejmě nějaký technický úvod, který uvádí ministerstvo zahraničí, že je potřeba podat žalobu do 10. února na rozhodnutí, které už pozbylo smyslu, protože EK něco přislíbila. Ale to je v této věci vedlejší. Zdůrazňuji: hlavní je, aby někdo autoritativně, konečně vyjasnil, jak to s tím střetem zájmů je. A toto je ideální příležitost.
Budu citovat doslova náměstka ministra zahraničí Martina Smolka: „Sama Komise na jednání minulý týden uznala, že její rozhodnutí je minimálně zčásti neopodstatněné. Protože ho ale dosud nezrušila, končí lhůta 10. února pro podání žaloby, a tím pádem tak musíme učinit.“ To znamená skutečně povinnost? Nebo spíš vhodnost toho, aby se sporná otázka vyřešila?
Je to určitá pojistka proti tomu, kdyby tak nakonec Evropská komise neučinila, ale ta dala slovo, že tak učiní. Rozumím tomu, je to právně korektní krok ministerstva zahraničí. Jde pouze o to, pokud tak Evropská komise učiní, tak zda my vezmeme tu žalobu zpět. Ale to bychom se nikdy nedobrali té odpovědi, zda tam střet zájmů byl, nebo nebyl.
Vy jste tu záležitost podrobněji studoval, abyste mohl předvídat, jak by se k tomu mohl Evropský soud postavit?
Pokud jde o střet zájmů, tak se bude vycházet z interpretace nařízení z roku 2018. To je ta evropská norma. A pokud já jsem informován, tak z toho vyplývá, že tam ke střetu zájmů došlo. Ale to je ten úřednický výklad, zatímco náš úřednický výklad je jiný.
Pořád říkám, že je škoda, že u nás nikdy neproběhlo soudní řízení v této věci, aby český soud autoritativně řekl, jak to skutečně s tím střetem zájmů je. Protože takový výklad českého soudu by byl pro Soudní dvůr Evropské unie významný. Pro něj není významné, co říkají úředníci v Bruselu, nebo Praze, ale co říká soud. A v takovém případě bude naše procesní situace při projednávání žaloby velmi ztížená.
A samotné znění českého zákona, který definuje střet zájmů, není bernou mincí? Tam je to poměrně jasně definováno: kdo je a kdo není ve střetu zájmů, jaká pravidla platí pro činné politiky i v případě čerpání dotací jejich firem. Laicky se to zdá být srozumitelné. Jak to zapadá do té procesní stránky?
To je ten kardinální problém o jeho výkladu. Premiér říká, že ho Evropská komise nesmí vykládat. Eurokomisař (pro rozpočet) Johannes Hahn říká, že Evropská komise v rámci ochrany evropského daňového poplatníka může činit cokoliv, aby ochránila evropský rozpočet. A to je ten rozpor výkladu úřednického.
Ale není to výklad soudcovský. Kdyby někdy český soud, například v černošické kauze, vyložil, jak to s tím střetem zájmů je, tak už by se tím Soudní dvůr Evropské unie musel chtě nechtě cítit vázán. A k tomu bohužel zatím nedošlo a příliš nám to nepomáhá.
Stojí v čele Katedry evropského práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy, působí také jako proděkan Právnické fakulty. Zabývá se mimo jiné hospodářskou a měnovou unii EU, věnuje se také prostoru svobody, bezpečnosti a práva EU. Zajímá se rovněž o právní systémy Dálného východu.
Absolvoval Právnickou fakultu a Filozofickou fakultu UK, obory translatologie a sinologie a orientalistika. Studoval též na Sorbonně v Paříži, na Pekingské univerzitě a na University of Virginia v USA. Na Univerzitě Karlově působí od roku 1998. Za vlastní vědeckou činnost získal řadu ocenění.
