Dřív je mělo snad každé menší město, teď se místní nezávislé noviny stávají spíš raritou. Ničí je nedostatek peněz z inzerce, ubývající čtenáři, ale taky radniční zpravodaje. Jak se „malé“ novinařině daří, kde je a odkud a proč mizí, se snaží zjišťovat mediální analytička z Fakulty sociálních studií na Masarykově univerzitě Lenka Waschková Císařová. Tématu se věnoval také nedělní Newsroom ČT24.
Absence místních novin může vést i ke změnám ve volebním chování lidí, říká analytička Waschková Císařová
Newsroom ČT24: Lokální média trápí nezájem inzerentů (zdroj: ČT24)
Jak dnes vypadá regionální žurnalistika v Česku?
Odborníci i čtenáři říkají, že lokální média jsou lidem blíž. V České republice to jsou nejčastěji noviny, o kterých čtenáři říkají, že jim zprostředkovávají informace z jejich dvorečku, z jejich ulice, které je opravdu zajímají. Během uplynulých deseti let bohužel počet takových novin klesl zhruba o 50 procent. V roce 2009 jich bylo 60 a loni už jich bylo jen 29. Od té doby, na přelomu roku 2019/2020, další dva projekty alespoň podle mých informací skončily, takže ta čísla nejsou úplně optimistická.
Co je důvodem takového razantního úbytku?
Končí především z ekonomických důvodů. Zajímavé ale je, a proto se také věnuji výzkumu okresních novin, že v některých okresech se jim žije lépe než v 90. letech, kdy se obecně médiím dařilo nejlépe. Takže existuje disproporce mezi tím, že někde to jde a někde ne.
Kde se tedy takovým novinám daří a kde naopak ne?
Místům, kde lokální média neexistují, říkáme zpravodajské pouště. A jsou už docela rozsáhlé v České republice. Třeba na Lounsku vychází tři tituly, zatímco na jiných místech už léta nevychází vůbec nic. Pouště jsou třeba v celých západních Čechách – Plzeňský kraj, Karlovarský kraj, tam nic takového už roky nevychází. Spekuluje se o tom, a v zahraničí na to téma už jsou výzkumy, že když lokální média skončí, tak to má sekundární vliv na lokální demokracii, na to, jak se politici chovají. Nemají totiž nikoho, komu by se zodpovídali ze svých kroků. Takže to může vést i k nějakým změnám ve volebním chování lidí a vůbec ve fungování regionální politiky.
Jaké jsou podle vás největší problémy regionálních novinářů?
To, že jste blízko svým čtenářům a zdrojům informací, má výhody i nevýhody. Leccos víte, leccos se dozvíte od lidí, znáte zdroje, ale zase jste všem blíž. Časté jsou ekonomické problémy, protože lidí, kteří si v okrese noviny koupí, není tolik. Problémy jsou především v inzerci, protože sehnat inzerci od místních podnikatelů, zvlášť po finanční krizi, je čím dál těžší. Takže právě po roce 2008 je docela významný pokles v počtu takového tisku kvůli tomu, že přestával vydělávat v inzertní oblasti.
Je to jenom o penězích?
Finanční pokles z inzerce je jedna věc. Druhá věc je, že jsou jakoby v kleštích. Z jedné strany jim ubývají čtenáři a příjmy jako všem médiím, z druhé strany na ně tlačí konkurence. Ráda bych řekla, že je to konkurence v uvozovkách. Jeden typ konkurence jsou média, která jako lokální vypadají, ale jsou to celostátní projekty typu Deník. Druhou konkurencí jsou radniční zpravodaje, kterou považuji za nekalou. Protože takové zpravodaje jsou politické PR placené z našich daní, které zároveň vydělává na inzerci. A tu inzerci berou právě těm soukromým subjektům.
Jakou roli tedy hrají v regionální novinařině vámi zmiňované Deníky?
Já jsem v Deníku dělala dlouhé roky výzkum, Deník vlastně vzešel z původních regionálních novin. Byl to projekt, který se vyvíjel postupně, ale dnes bych řekla, že je to médium, které se snaží konkurovat celostátně. Deník má velmi dobré postavení na celostátním tištěném trhu, je třetí nejčtenější po Blesku a MF Dnes, takže je silným hráčem. V regionech už je to trošku jinak, lokální informace z obsahu mizí a mizí i ty redakce. V menších městech už nejsou nebo je tam daleko míň lidí, než bylo před lety.
Druhou konkurencí, o které jste mluvila, jsou radniční zpravodaje. Jaká je tedy jejich funkce, jaké mají postavení?
Radniční zpravodaje jsou pro mě hrozně zajímavé a zároveň hrozně zákeřné téma, protože část čtenářů vůbec nevnímá, že je vydává radnice, takže je vůbec nechápou jako PR radnice. Logicky je takové médium poplatné tomu, kdo na radnici sedí. Zároveň jsou placené z veřejných peněz, takže bychom měli předpokládat, že plní veřejnou službu, ale pořád o nich rozhoduje vedení města. Jsou názory, že jsou to média veřejné služby, já ale tento názor nesdílím, protože si myslím, že je spíš nutné brát je jako politické PR.
Co místní novinařina a internet, jak dobře si rozumí?
On-line lokálních projektů je v České republice překvapivě docela málo. Překvapivě proto, že když došlo k boomu internetu, tak se říkalo, že bude hlavní nosič pro lokální informace. Že informace z každé ulice, z každého maličkého města se na internet dostanou, lidi si je budou sami psát a budou si je číst. K tomuhle optimismu nedošlo ani celosvětově, natož v České republice. Existují nějaké informační sítě, třeba projekt Drbna. Ta ale vychází jen v některých městech a zase má řekněme centralizující tendence. Čistě lokální projekt byly končící Liberecké zprávy, podobný znám ještě například v Boskovicích. Jmenuje se Ohlasy a je onlinový. Nějakou dobu se jeho autoři snažili vydávat i tištěnou verzi, ale dnes se vrací zpátky na internet, kde se jim daří líp.
Má tedy tato „malá“ novinařina ještě budoucnost? Stojí o ni ještě lidé?
Všichni předpokládáme, že ano, protože kdyby ne, pořád by těch novin nebylo 29. Je pravda, že v segmentu tištěných médií se čtenářská obec přesunula mezi starší lidi, většinou starší čtyřiceti let. Novináři v okresech se proto podle toho také snaží pracovat. Velký podíl na čtenářích mají předplatitelé. To znamená, že často lepší postavení mají noviny, které vychází v dané lokalitě déle. Místní jsou zvyklí, jak se noviny jmenují, že u nich jsou, čtou je a často se ta zvyklost předává na mladší generace.
U mladších čtenářů to jde ale trochu ztuha. Někdo je kupuje z nostalgie, třeba když odchází do jiného města na vysokou školu, ale jinak lokální média mladší čtenáře ne úplně dobře zachytávají. Řekla bych, že v posledních letech dochází také k tomu, že konečně o těch lokálních médiích někdo ví. Zlepšuje se to i díky tomu, že existují databáze, ve kterých jsou dohledatelná. Už víme, kolik jich je, jak se jim daří. My teď připravujeme mapu se základními informacemi, mimo jiné ukáže i ty informační pouště, to znamená, že bude vidět, kde lokální média nevychází a kde třeba vycházela dřív, a teď už ne.