Inzerenti přehlížejí regionální média. Se zpravodajstvím tak z měst mizí i kontrola politiků

Došly peníze, končíme. S nečekaným rozhodnutím přišly tento týden Liberecké zprávy. Zájem o ně byl, ale jen ze strany čtenářů. U inzerentů už to bylo horší. Model, který by nezávislou regionální novinařinu nejen zaplatil, ale i něco na ní vydělal, hledají podobné projekty po celé republice. Pořad Newsroom ČT24 se ptal, v čem je problém. A proč už by další malá média neměla zanikat. 

Liberecké zprávy se loučí
Zdroj: Liberecké zprávy

Tomáš Tesař a Jakub Stránský jsou dva novináři, kteří zvolili opačnou cestu než většina jejich kolegů. Z celostátního zpravodajství přešli do regionálního. Se zkušenostmi z velkých mediálních domů věřili, že se jim bude v Liberci dařit.

Loni jejich web navštívilo přes milion unikátních uživatelů, což oba považují za úspěch. Pro zadavatele reklam to ale bylo málo. „Inzerenti, kteří nám slíbili spolupráci a ta už byla na spadnutí, nedokázali naplnit svoje sliby,“ vysvětluje náhlý konec jeden z vydavatelů Libereckých zpráv Tomáš Tesař.

Příběh ze severních Čech se každým dnem může odehrát kdekoli jinde v České republice. Finanční problémy trápí téměř každé regionální médium. Lepší situace je v redakcích, nad kterými stojí celostátní značka.

„Česká lokální média jsou především noviny a během uplynulých deseti let bohužel jejich počet klesl zhruba o 50 procent. V roce 2009 bylo okresních novin 60 a loni už jich bylo jen 29. Na přelomu roku 2019 a 2020 další dva projekty skončily, alespoň podle mých informací. Takže ta čísla nejsou úplně optimistická,“ popisuje situaci Lenka Washková Císařová z katedry Mediálních studií a žurnalistiky Masarykovy univerzity.

Peníze do Prahy a zase zpátky

Informace takzvaně ze sousedství by přitom podle mediálních odborníků měly být pro inzerenty stejně lákavé jako pro čtenáře. „Jsem přesvědčený o tom, že regionální média jsou svojí zacíleností schopná nabídnout něco, co centrální obchodování s inzercí nedokáže,“ říká mediální konzultant a novinář Ondřej Fér. Podnikatelé si podle něj nepřipouští, že pro ně taková investice může být výhodná.

„Regionální firmy mají tendenci dostávat svoji inzerci do Prahy. A Praha potom tu inzerci distribuuje zpátky do regionů. Ve chvíli, kdy se povede vymyslet způsob, jak podnikatelům vysvětlit, že nemá cenu zabývat se dvojím přelitím peněz, tak myslím, že to všechno bude lepší,“ dodává Fér.

Lokální žurnalistika není levnější. Například podle Roberta Maleckého, novináře a komentátora serveru Hlídací pes, je dokonce stejně drahá jako ta celostátní investigativní. „Utrpení lokálního redaktora je v tom, že je na něj daleko víc vidět, s těmi lidmi musí žít. S lidmi, o kterých píše a točí, jeho děti chodí do školy. Čili tlak na redaktora je samozřejmě daleko větší než v anonymizovaném prostředí velkého města,“ tvrdí.

PR radnic jako konkurence

Největším nepřítelem jsou pro lokální novináře radniční zpravodaje. S nimi se přetahují o čtenáře i inzerenty. Jenže radniční plátky vydává vedení města, a to se vždy raději pochlubí pozitivní zprávou než nějakým problémem či kauzou. Právě proto by si malá nezávislá média podle teoretiků zasloužila větší podporu.

„Když lokální média skončí, tak to má sekundární vliv na lokální demokracii, na to jak se politici chovají. Nemají nikoho, komu by se zodpovídali ze svých kroků, takže to může vést i k nějakým změnám ve volebním chování lidí a vůbec ve fungování lokální politiky,“ upozorňuje Lenka Washková Císařová, která se studiem těchto médií zabývá.

Záchranou může být placený obsah na internetu. Tedy model, kdy čtenáři přímo vydavateli zaplatí za konkrétní článek nebo si předplatí přístup ke všem textům po určitou dobu. Autoři Libereckých zpráv zamykat články nechtěli, zkusili to jinak – pod každý příspěvek umístili platební bránu a výzvu k podpoření projektu. Měsíčně prý vybrali kolem šesti tisíc, před dluhy by je to do budoucna ale neuchránilo.