Senzory, které průběžně měří v krvi hladinu cukru, zlepšují léčbu diabetiků prvního typu. Vyplývá to ze studie internisty Jana Šoupala ze Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Senzory podle doktorů fungují lépe než glukometry, protože je jejich měření konstantní, záleží ale na způsobu, jak se aplikuje inzulin.
Senzory na měření cukru v krvi zlepšují léčbu diabetu prvního typu, říká česká studie
UDÁLOSTI: Senzory pomáhají léčbě cukrovky prvního typu (zdroj: ČT24)
Pacientů s diabetem prvního typu je v Česku asi šedesát tisíc a jejich nemoc je vrozenou poruchou imunitního systému. Ten ničí buňky produkující inzulin, a u pacientů tak nedochází k regulaci cukru v krvi (glykémii).
Většina těchto diabetiků si proto pravidelně a několikrát denně měří hladinu cukru v krvi. Odeberou si kapku na proužek papíru, který pak vloží do glukometru a podle naměřených hodnot si následně aplikují inzulin umělý. Buď inzulinovým perem s velmi tenkou jehlou nebo pomocí inzulinové pumpy, kterou mají trvale připojenou k tělu kanylou.
Chvála senzorů
Léčbu ovšem mohou podporovat i senzory – buď nalepovací s jehlou, nebo zašité pod kůží. A pražská VFN nyní akcentuje jejich potenciál. „Po objevení inzulinu a zavedení glukometrů v 70. letech se jedná fakticky o třetí historický milník. Na rozdíl od glukometru kontrolují senzory hladinu glykémie nepřetržitě a díky integrovaným vibračním alarmům varují pacienta například před blížící se hypoglykémií,“ uvedl ředitel VFN David Feltl.
Lékaři ve studii od roku 2013 tři roky u pacientů porovnávali všechny kombinace senzorů, glukometrů, inzulinových per a pump. Jejich výrobci se ale na studii nepodíleli, upozornil Šoupal.
„Pacienti s glukometry se příliš nezlepšili bez ohledu na to, jestli měli pro aplikaci inzulinu pero nebo pumpu. Naopak lepší výsledky ukázaly obě skupiny pacientů se senzory. Zjistili jsme, že rozhodující není způsob aplikace inzulinu, ale způsob monitorace glykémie,“ řekl.
Senzory dosud lékaři doporučovali většinou pacientům s inzulinovou pumpou. Nově ji nabízejí i těm, kteří z různých důvodů raději využívají pera. „Naše studie a samotné implantabilní senzory změnily celkový pohled na léčbu diabetu,“ akcentuje Šoupal.
- časté močení, u malých dětí i noční pomočování (při tvorbě nedostatečného množství inzulinu se v krvi hromadí glukóza, z krve ji tělo vylučuje v moči)
- neustálý pocit žízně a hladu, který budí člověka i v nočních hodinách
- pocení, únava, malátnost, tělesná slabost, prohloubené dýchání
- rozostřené vidění (vysoká hladina glukózy v krvi způsobuje vyboulení oční čočky, proto je na určitý předmět těžší zaostřit)
- úbytek váhy i při normální chuti k jídlu (tělo bez dostatečného množství inzulinu nedokáže přeměnit cukr z potravy na energii, musí proto začít spotřebovávat tuky)
- pomalé hojení ran
- dech páchnoucí po acetonu (při štěpení tuků se jako odpadní látka uvolňuje aceton; kromě dechu se objevuje i v moči)
- opakované infekce močových cest a kvasinkové infekce (nahromadění glukózy v oblasti konečníku může způsobit přemnožení kvasinek, kterým se v prostředí s cukrem daří)
- Cukrovka 2. typu má výše uvedené příznaky mírnější. Z toho důvodu jsou často přehlíženy. Tento typ cukrovky navíc doprovází:
- snížené vnímání sladké chuti
- příznaky podobné chřipce a nachlazení
- mravenčení, bolest nebo ztuhlost končetin
- svědění těla, kožní infekce, žluté hrbolky po těle (takvzané xantomy)
- ztráta ochlupení na nohou
- tmavý prstenec kolem krku (při tvorbě nadměrného množství inzulinu reagují receptory v kožních záhybech zvýšenou tvorbou pigmentu)
Nákladná léčba
Na léčbu cukrovky jde asi deset až patnáct procent částky vynaložené z českého veřejného zdravotního pojištění na léčení pacientů. Loni bylo na péči k dispozici asi 320 miliard korun, cukrovka tak spotřebovala zhruba 32 až 48 miliard korun.
Naprostá většina pacientů s cukrovkou trpí druhým typem onemocnění, které souvisí se zdravým životním stylem a získává se v průběhu života. Podle informací Ústavu zdravotnických informací a statistiky jde o 951 tisíc lidí (oproti zmiňovaným 67 tisícům).
Diabetiků obou typů dohromady žije v Česku už kolem milionu a podle predikcí by do deseti let mohlo přibýt dalších tři sta tisíc lidí. V odborné společnosti se tak v současnosti vede i debata o tom, jak léčit druhou, a násobně rozšířenější, cukrovku, respektive jak zažehnat její eskalaci.
Kromě klasického inzulinu totiž české zdravotnictví zná kombinaci prášků a injekcí, které si nemusí pacient píchat denně. Lékaři ji ale smí na účet pojišťovny psát až ve chvíli, kdy dlouhodobá hladina cukru překročí deset milimolů na litr krve. Mezinárodní doporučení přitom mluví o osmi milimolech.
„Mohlo by se to zdát jako malý rozdíl, ale rozdíl mezi osmi a deseti milimoly na litr je, vyjádřeno v procentech, asi o 40 procent nižší riziko následných závažných komplikací,“ upozorňuje endokrinolog Šoupal.
K závažným komplikacím u cukrovky patří infarkt, problémy s ledvinami, poruchy zraku nebo postižení nervů nohou. Cukrovka je taky nejčastější příčinou dialýzy, tedy strojového čištění krve nahrazující jejich činnost. Ve vyspělých zemích je navíc nejčastější příčinou slepoty. U asi 1,3 procenta pacientů si nemoc vynutí amputaci nohy.
Někteří lékaři chtějí těmto dopadům předejít a vybranou kombinaci píšou na vlastní pěst, i když jim za to od pojišťoven hrozí pokuty. Ta největší – VZP – tuto praxi dosud toleruje a naznačuje změnu. „V nějakém období, výhledově roku, by mohlo k určité změně těch indikačních kritérií dojít,“ připustil mluvčí pojišťovny Vlastimil Sršeň.