Právní úprava, kvůli které vozidla v takzvaném polopřevodu administrativně zanikla, není protiústavní. Krajský soud v Hradci Králové neuspěl u Ústavního soudu (ÚS) s návrhem na zrušení sporného přechodného ustanovení. Polopřevod byl stav, kdy původní majitel odhlásil vozidlo z registru a nový je už nenechal řádně zapsat.
Zánik „polopřevodů“ aut byl v pořádku. Podle Ústavního soudu nešlo o vyvlastnění
Zákonná úprava dala podle ÚS majitelům dost času, aby nesrovnalosti napravili, a mohli tak auta dál používat. Zákon konkrétně stanovil, že pokud k 1. lednu 2015 nebyl u vozidla zapsaný v registru nový vlastník a do šesti měsíců nepodal žádost o zápis, nesmělo už vozidlo do provozu. O nové povinnosti ale věděli vlastníci už v předešlém roce.
Plošné řešení označili ústavní soudci za přijatelné. „Vzhledem k tomu obrovskému množství vozidel, která neměla řádně registrovaného vlastníka, jsme dospěli k závěru, že vést statisíce individuálních správních řízení je v podstatě vyloučené,“ řekl soudce zpravodaj David Uhlíř.
Faktické vyvlastnění? Podle Ústavního soudu ne
Krajský soudu v Hradci Králové měl na stole konkrétní případ motocyklisty. Lhůtu pro „doregistraci“ opomenul, a s motorkou nemohl dál jezdit. Krajský soud v tom spatřoval znehodnocení vlastnického práva, „faktické vyvlastnění“.
ÚS konstatoval, že právní úprava měla jasný a legitimní cíl, aby registr byl přehlednější a vždy obsahoval záznam o aktuálním vlastníkovi vozidla. Sporné ustanovení podle soudu nevedlo k úplnému odnětí vlastnického práva k vozidlu ani k definitivnímu znemožnění jeho užívání. Zůstala teoretická možnost opětovně požádat o jeho zápis do registru na základě schválení technické způsobilosti vozidla. Veterány bylo možné zapsat do registru historických a sportovních vozidel.
V polovině roku 2015 bylo formálně v polopřevodu asi 700 tisíc aut či motorek, většina jich patrně už neexistovala. Zákon ale podle kritiků tvrdě dopadl také na vlastníky normálně provozovaných vozidel, kteří na svou povinnost jednoduše zapomněli. Podle ústavních soudců ale takových případů bylo maximálně několik desítek. „Vycházeli jsme z informací od veřejné ochránkyně práv,“ uvedl Uhlíř.
