David Smoljak hostem Interview ČT24
David Smoljak vyhrál senátní volby – jak moc jako osobnost, která se zajímá o veřejné dění, a jak moc jako syn svého otce?
Myslím, že to bylo jedno k druhému. Na začátku voleb jsem rozhodně nebyl žádný favorit. Dokonce mi znalci pražské politiky rozmlouvali, abych do toho šel. Říkali, že nemám proti letitému a úspěšnému starostovi na Praze 9 šanci. Dokonce i sázková kancelář vyhlásila na mého konkurenta kurz 1,19 a na mě asi kurz 20. Takže to bylo, jako kdyby měla hrát Barcelona proti TJ Xaverov. Takže v první chvíli to vypadalo naprosto beznadějně. Ale řekl jsem si, že to přesto zkusím.
Táta by měl radost, že jste se vystavil riziku a šel do politiky?
Já jsem se na to ptal Zdeňka Svěráka a ten mi říkal: Táta by byl nadšený. Protože on se o politiku zajímal, dokonce mu taky nabízeli senátní kandidaturu a moc nechybělo a vzal to. Já bych byl druhý Smoljak v této instituci. Ale nakonec mu to v divadle rozmluvili, protože měli strach, že pak nebude mít čas starat se o divadlo. Takže od toho táta nakonec couvl.
Vy jste mluvil o tom, že jste nechtěl jít do politiky, abyste se neušpinil. Tak by mě zajímalo, jestli teď do toho jdete s rizikem, že se ušpiníte, nebo jste našel cestu, jak být v politice a neušpinit se?
No já jsem se spíš přirovnal k onomu pověstnému hostinskému z Hospody na mýtince, který chtěl mít hospodu, ale nechtěl, aby mu tam chodili lidi. Já jsem se podobně dlouho zajímal o politiku, ale nechtěl jsem do ní vstupovat. A to z toho důvodu, že mě nikdy nebavilo schůzování a ty formální procedury. Ale po čase jsem pochopil, že pokud chce člověk něco ovlivnit, tak to téměř nejde bez toho, aby do politiky vstoupil.
V čem si myslíte, že je v dnešní době nejzásadnější role Senátu?
Já považuji Senát za velmi důležitou instituci, protože to je taková kotva v rozbouřeném moři, často se říká, že je to pojistka do horších časů. A my potřebujeme pojistky i do lepších časů… Pojistky člověk potřebuje vždy: ani si neuvědomuje, že je má, jak přesně fungují. Ale je nutné, aby je měl. A do neklidných časů je to dvojnásob nutné, protože Senát je instituce, která mimo jiné může bránit tomu, aby vítěz voleb změnil ústavu nebo volební zákony. Bez souhlasu Senátu to nejde udělat. Už jenom to je dneska hrozně důležité.
A jak byste pojmenoval současnost? Jako dobu neklidnou, nebo jako dobu před bouří, nebo už jsme se dostali do té bouře?
Já myslím, že my i celá Evropa žijeme v době turbulentních změn, s nástupem sociálních sítí a internetu se všechno proměňuje. Prostředí, které jsme znali, se mění. Dá se velice snadno ovlivnit voličské mínění – dřív to tak jednoduché nebylo. Všechno se mění, nastavují se nová pravidla hry a v tom zmatku všech proměn je ta kotva velice důležitá.
Prezident i premiér tvrdí, že Senát je naprosto zbytečný, a v podstatě veřejně lobbují za jeho zrušení. Jak si myslíte, že můžete veřejnost přesvědčit o opaku?
Já jsem to v rámci kontaktní kampaně říkal všude: místo debat o parkovacích místech jsem se snažil s lidmi mluvit právě o důležitosti Senátu, a i když se říká, že Senát není u veřejnosti populární instituce, tak jsem dost často nalezl pro toto své povídání ochotné uši.