Těžbě uhlí musely v minulosti ustoupit desítky obcí. Nejvýznamnější z nich bylo severočeské město Most s desítkami tisíc obyvatel a gotickým centrem. O tom, že město půjde k zemi a místo něj vznikne nové, rozhodla československá vláda usnesením, které vstoupilo v platnost 26. března 1964.
Když město ustoupilo uhlí. Před 55 lety byl osud Mostu zpečetěn
Usnesení československé komunistické vlády začínalo takto: „Vyuhlením mosteckého pilíře a využitím uvolněného prostoru pro výsypku bude výrazně zlepšeno výsypkové hospodářství…“
Ze starého Mostu, majícího více než sedmisetpadesátiletou tradici, se nakonec podařilo zachovat jen přemístěný gotický děkanský kostel a pozůstatky hradu Hněvín. Demolice města skončily až v dubnu 1987.
Most
Historické centrum Mostu by dnes bylo perlou
Destrukce starého města začaly v roce 1965. Asi pětapadesátitisícové sídlo mělo sevřené centrum s mnoha gotickými stavbami. Jádro starého Mostu, jež by se dnes mohlo významem svých historických památek směle měřit s jakoukoli památkovou rezervací v zemi, bylo během následujících dvaceti let postupně bořeno trhavinou.
V roce 1981 například proběhla demolice budovy divadla z roku 1911, v roce 1972 se poroučel místní pivovar (založen v roce 1470), už koncem 60. let vzal za své i mostecký hřbitov z roku 1853 a v letech 1974–1975 proběhla demolice Oceláren 1. máje, které byly otevřeny v únoru 1914.
Z památek byl zachráněn pouze gotický děkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie (vystavěn v letech 1517–1550), který v roce 1975 mamutí inženýrský projekt přesunul po kolejích o 841 metrů. Opětovného vysvěcení se kostel dočkal v roce 1993.
obrázek
Zničení Mostu vyneslo podle odhadů tři miliardy korun
Prakticky současně se zahájením těžby začalo vznikat nové město včetně centra. Prvním realizovaným projektem byl objekt bývalé KSČ, který vyrostl v letech 1969 až 1971. Následně vznikl obchodní dům, který zahájil prodej v roce 1976.
Podle odhadů se z ekonomického hlediska likvidace starého Mostu vyplatila – státu přinesla téměř tři miliardy korun zisku. Vytěženo bylo 89 275 007 tun kvalitního hnědého uhlí, což bylo zhruba 89 procent zásob, které se v tomto prostoru nacházely. Těžba v pilíři města Most skončila na přelomu let 1990 a 1991.
Město Most nebylo jediné, které muselo ustoupit těžbě uhlí. V poválečných letech zaniklo na severu Čech přes osmdesát obcí.
Sudetský Most musely po válce opustit tisíce lidí
První historické zmínky o osídlení místa, na kterém dnes stojí Most, pocházejí z latinské Kosmovy kroniky české z 10. století, kdy přes zdejší močálovitou krajinu vedla stezka po dřevěných mostech. Odtud také pochází název města.
V 18. století byly v jeho okolí objeveny obrovské zásoby uhlí a v 19. století byla do města přivedena železnice, postaven byl cukrovar, porcelánka, ocelárna, pivovar či městské muzeum; zvyšoval se také počet obyvatel města.
Málokteré české město přitom poznamenalo 20. století tolik jako Most – a nejde jen o nesentimentální asanaci. V letech 1938 až 1945 bylo město coby součást Sudet připojeno k německé říši. Po válce ale byla většina z původních, německy mluvících obyvatel z města vysídlena. Nahradili je nově příchozí: na začátku komunistické éry žilo v Mostě na pětačtyřicet tisíc lidí.
