V osmdesáti procentech případů, kdy je potřeba poskytnout první pomoc, ji také v Česku přítomní lidé poskytnou ještě před příjezdem sanitky. Ve světě se tak děje jen ve čtvrtině případů. Za vysokým číslem stojí především asistence dispečerů, kteří lidi většinou přes telefon při poskytování pomoci navádí. Pravidelnou osvětu šíří světový Den první pomoci, do kterého se zapojily lékárny po celém Česku.
Právě minuty, než na místo dorazí profesionálové, jsou rozhodující. „To je čas, který postiženému už nikdo nevrátí. To znamená, nebojte se začít, přestat se dá vždycky,“ říká primář Záchranné zdravotnické služby (ZZS) hlavního města Prahy Ondřej Franěk.
Podle něj se ukázalo, že lidé volající z místa neštěstí jsou ochotni pomáhat. „Ale chybí jim startovací moment, kdy někdo řekne: Teď je ta správná chvíle,“ popisuje. Také vedoucí směny pražské ZZS Marie Stránská zdůrazňuje, že podpora volajících je klíčová. „Potřebují vědět, že to dělají správně. Určitě jde o uklidnění a hned na začátek jim říct, aby se nebáli, že to zvládneme,“ přibližuje.
Pomoc po telefonu postupně zavedly všechny záchranné služby v Česku. Od roku 2012 jim to dokonce ukládá zákon. Pomohla i jednodušší pravidla první pomoci. Pokud se postižený nedusí, není například nutné dýchání z úst do úst. To podle lékařů zvyšuje ochotu lidí pomáhat.
Průzkum veřejného mínění před 10 lety ukázal, že se Češi bojí první pomoc poskytnout a mají zastaralé informace. Podle záchranných služeb ve všech krajích, které nyní Česká televize oslovila, se situace zlepšuje. Lidé neváhají pomoci, volají záchranku a přibývá i těch, kteří zvládnou první pomoc za asistence operátora nebo s využitím aplikace. Zlepšuje se osvěta ve školách i v zaměstnání.
Zároveň se zachránci stále dopouštějí chyb při poskytování pomoci. Ne vždy volající uvedou správné informace, protože na místě nezůstanou. Co se týče samotné záchrany, chybně vytahují zapadlý jazyk, zastavují krvácení, podkládají hlavu nebo násilím dostávají zraněného z auta.
