Ústavní soud: Výživné má zohledňovat vzdálenost, kterou musí rodič urazit za dítětem

Ústavní soud se zabýval případem z Břeclavska. Břeclavský okresní soud po rozpadu manželství stěžovatele svěřil dvě nezletilé děti matce, muži uložil platit výživné a upravil i jeho styk s dětmi. Odvolací brněnský krajský soud následně jen mírně pozměnil výrok o styku s dětmi.

Muž se dožadoval nařízení střídavé péče, za nespravedlivé považoval i to, že soudy nižších instancí rozhodly o tom, že děti má vyzvedávat a předávat zpět v místě bydliště matky. Žena se totiž odstěhovala asi 200 kilometrů daleko; proti rozsudku proto podal stížnost.

Soud: Zohlednit cestovní náklady je správné

Podle Ústavního soudu sumarizoval krajský soud příjmy obou rodičů a na základě toho stanovil výživné. „Při rozhodování o výši výživného přitom krajský soud považoval za nutné zohlednit velmi vysoké náklady otce na dojíždění za dětmi. Přihlédl i k tomu, že domácnost vedli rodiče v současném bydlišti otce, odkud se matka s dětmi odstěhovala,“ uvedl Lichovník.

Soudy nižších stupňů tak v tomto případě podle Ústavního soudu postupovaly správně. Obecně soudy nižších instancí podle Ústavního soudu nemohou ve svých rozhodnutích o výši výživného opomenout to, když se rodič, kterému je dítě svěřeno do péče, odstěhuje do větší vzdálenosti. Podle Ústavního soudu tento fakt musí brát soudy v rozhodování o úpravě styku u stanovování výživného v potaz.