Ústavní soud: Výživné má zohledňovat vzdálenost, kterou musí rodič urazit za dítětem

Ústavní soud zamítl stížnost muže, který po rozvodu požadoval svěření dětí do takzvané střídavé péče. Soudy nižších instancí děti svěřily do péče matce, ona se ale od muže odstěhovala asi dvě stě kilometrů daleko. Soudy také rozhodly o placení výživného – a správně při tom zohlednily i vzdálenost, kterou musí muž za dětmi překonávat, uvedl soudce zpravodaj Tomáš Lichovník.

Ilustrační foto
Zdroj: ČTK Autor: Václav Šálek

Ústavní soud se zabýval případem z Břeclavska. Břeclavský okresní soud po rozpadu manželství stěžovatele svěřil dvě nezletilé děti matce, muži uložil platit výživné a upravil i jeho styk s dětmi. Odvolací brněnský krajský soud následně jen mírně pozměnil výrok o styku s dětmi.

Muž se dožadoval nařízení střídavé péče, za nespravedlivé považoval i to, že soudy nižších instancí rozhodly o tom, že děti má vyzvedávat a předávat zpět v místě bydliště matky. Žena se totiž odstěhovala asi 200 kilometrů daleko; proti rozsudku proto podal stížnost.

Soud: Zohlednit cestovní náklady je správné

Podle Ústavního soudu sumarizoval krajský soud příjmy obou rodičů a na základě toho stanovil výživné. „Při rozhodování o výši výživného přitom krajský soud považoval za nutné zohlednit velmi vysoké náklady otce na dojíždění za dětmi. Přihlédl i k tomu, že domácnost vedli rodiče v současném bydlišti otce, odkud se matka s dětmi odstěhovala,“ uvedl Lichovník.

Soudy nižších stupňů tak v tomto případě podle Ústavního soudu postupovaly správně. Obecně soudy nižších instancí podle Ústavního soudu nemohou ve svých rozhodnutích o výši výživného opomenout to, když se rodič, kterému je dítě svěřeno do péče, odstěhuje do větší vzdálenosti. Podle Ústavního soudu tento fakt musí brát soudy v rozhodování o úpravě styku u stanovování výživného v potaz.