Jakého kandidáta lze jednoznačně označit za překvapení prezidentských voleb? Bývalého diplomata Pavla Fischera. Skončil třetí – navzdory tomu, že byl donedávna pro mnohé Čechy naprosto neznámý. V plebiscitu přeskočil i dlouho favorizovaného Michala Horáčka, který kandidaturu oznámil už předloni v listopadu a ze všech zájemců dokonce sehnal třetí nejpočetnější podporu občanů: bezmála 87 tisíc podpisů.
Před pár měsíci jej mnozí neznali. Přesto Fischer přeskočil i slavného textaře Horáčka
Horáčkovi k postupu do finále nepomohlo ani poctivé objíždění českých a moravských obcí v předvolební kampani. Podle svých slov najezdil po zemi mimořádných 84 tisíc kilometrů. Dnes víme, že to nestačilo.
Bookmaker a textař Horáček byl mezi prvními, kdo boj o Hrad veřejně ohlásil. Žádné uvažuji, přemýšlím, uvidíme… Podle sociologa Daniela Prokopa by byl však možná úspěšnější, kdyby kampaň zahájil později. Nicméně Horáček zůstal jedním z favoritů až do konce. To částečně připomíná šest let starý osud někdejšího šéfa statistického úřadu a předsedy úřednické vlády Jana Fischera, který byl ještě pár týdnů před prvními prezidentskými volbami hlavním favoritem. Nakonec skončil až třetí.
„Horáčka poškodilo, že se objevili kandidáti, kteří začali hodně posilovat – myslím Pavla Fischera a Marka Hilšera – a ti mu voliče odebrali,“ vysvětluje Prokop. „Voliči se de facto rozdělili na dvě skupiny oponentů Miloše Zemana. Jedna hlasovala strategicky a často volila Jiřího Drahoše, druhá pak hlasovala podle své preference a srdcem a v podstatě rovnoměrně rozdělila své hlasy těm třem silným kandidátům na třetím až pátém místě,“ doplňuje.
Výzkum: lidé víc fandí akademikovi než osobnosti z kultury
Vedle toho připouští, že Horáček měl obecně ztíženou startovní pozici. Podnikatel a bohatý člověk totiž v lidech důvěru a priori nebudí. Zřejmě právě proto se to Horáček pokusil zlomit a vsadil na poctivé objíždění republiky. Jenže podle expertů byl stejně pro část chudších lidí často nevolitelný, i kdyby se snažil sebevíc.
Prokop však upozorňuje i na další „slabinu“ Michala Horáčka. A to na fakt, že jako textař a spisovatel vzešel z kulturní oblasti. A to u voličů příliš netáhne. „Ve výzkumech jsme se ptali, z jaké profese by měl být prezident. Nejčastější odpovědí byl vědec, akademik. Naopak osobnost z kultury byla skoro na posledním místě,“ říká Prokop.
Když se dva perou, třetí se směje
Strmý vzestup bývalého velvyslance ve Francii a Monaku Fischera naopak připomíná překvapivé tažení Karla Schwarzenberga na začátku roku 2013 – i když na rozdíl od knížete to nedotáhl k postupu do 2. kola. Svou roli před pěti lety sehrál kromě účinné kampaně na poslední chvíli i efekt v duchu motta: když se dva perou, třetí se směje. Podobný efekt mohl zapůsobit i v případě Fischera.
Fischer je s výsledkem voleb spokojený. Podpořil Drahoše (zdroj: ČT24)
Fischer ohlásil kandidaturu s velkým zpožděním – až na začátku října loňského roku. Přesto během tří měsíců oslovil přesně 526 694 voličů. O zhruba 55 tisíc víc než Michal Horáček. Není to moc, ale ani málo.
Fischer hvězdou internetu
Zpočátku byl nedávný ředitel agentury STEM ve stínu tří hlavních postav předvolebního klání. O to viditelněji se situace začala lámat zejména ke konci roku. „Byl relativně vidět na sociálních sítích, dostal podporu některých osobností. Možná mu také pomáhalo, že se začal umisťovat v průzkumech v první pětici,“ míní sociolog Prokop.
Publicitu pak k sobě strhl několika výroky – třeba i kontroverzními – a také svými výkony v různých debatách. V posledním týdnu před volbami přišel hmatatelný důkaz, že zájem o něj roste. Z přehledu společnosti Google vyplynulo, že jeho jméno uživatelé internetu vyhledávají z kandidátů výrazně nejčastěji.
Z posledních předvolebních průzkumů pak vyplynulo, že je Fischer přijatelný pro celou pětinu voličů. Čili měl dvacetiprocentní volební potenciál. Nakonec mu hlasy odčerpal Drahoš, protože si voliči zřejmě pragmaticky spočítali, že má větší šanci na vítězství. Přesto je bývalý diplomat Fischer s 10,23 procenta získaných hlasů překvapením.