Vojenský historický ústav dokončil generální opravu sovětského bitevního letounu Suchoj Su-25, které až do roku 2000 užívalo české vojenské letectvo. Dvoumotorový bitevník, kterému piloti přezdívají Hrábě nebo Žabák, bude vystaven v expozici pražského leteckého muzea v nedávno opravených hangárech Staré Aerovky. Oprava stroje stála 900 tisíc korun.
Letecké muzeum převzalo „Hrábě“, opravený sovětský bitevník Su-25
Stroje Su-25 byly do výzbroje československého letectva zařazeny poprvé v roce 1984. Byly jedinou specializovanou platformou pro údery na pozemní cíle. Československo se stalo jejich prvním zahraničním uživatelem, postupně jich dostalo 36.
Letouny působily nejdříve u 30. bitevního leteckého pluku v Pardubicích a od roku 1994 také u 32. základny taktického letectva v Náměšti nad Oslavou. Část letadel byla po rozpadu Československa předána slovenskému letectvu, zbylé byly z výzbroje české armády vyřazeny v roce 2000. Většina strojů byla pak odprodána do zahraničí.
GALERIE
Bitevní letoun Suchoj Su-25 bude vystaven v Leteckém muzeu Kbely
Na území Česka zůstaly tři letouny, které slouží pro muzejní účely. Jeden z nich s trupovým číslem 9098 se letos dočkal náročné generální opravy. Do Československa přiletěl v roce 1987, ve sbírkách Vojenského historického ústavu je od roku 2004.
„Letoun je nyní uveden do původního stavu, v jakém byl provozován po svém dodání u 30. bitevního leteckého pluku,“ uvedl ústav. Umístěn nyní bude v expozici takzvané Bombardovací haly v hangáru Staré Aerovky ve Kbelích.
Piloti si letoun chválili
Čeští piloti říkali bitevníku Su-25 Hrábě nebo Žabák. „Kvůli podvěsům se letounu říká Hrábě. Když se na to podíváte zdálky, hrábě to trochu připomíná,“ vysvětluje původ přezdívky pilot Martin Hejra, který se strojem létal deset let a na představení opraveného letounu se do Kbel přišel podívat.
„Hrábě tomu říkali takoví ti, co počítali závěsníky. Pro nás to byl Žabák,“ doplňuje další pilot, František Tabačko.
„To letadlo je na létání nádherné. Není zákeřné, je bezpečné, dva motory jsou dva motory, to mi nikdo nikdy nevymluví,“ řekl Hejra. Poznamenal, že česká armáda o žádný z Su-25 kvůli nehodě nepřišla. Přičítá to právě dvěma motorům. Několikrát se podle něj stalo, že některý z motorů během letu vysadil, podařilo se je ale opět nahodit. Pamatuje případ, kdy se to nepodařilo, stroj ale dokázal bezpečně přistát díky druhému motoru.
Události: Letecké muzeum převzalo opravený bitevník Su-25 (zdroj: ČT24)
Za důkaz poslušnosti letadla označil to, že první českoslovenští piloti neměli při přechodu na Su-25 k dispozici výcvikový dvoumístný letoun. Potřebné znalosti proto získali jen na zemi a poté sedli přímo do kokpitu. Během svého působení v armádě si Hejra vyzkoušel pilotování řady strojů, Su-25 označil za nejoblíbenější.
Auto zasáhl na kilometr
Tyto mohutně vyzbrojené bitevníky měly jediný úkol – ničit tanky nebo obrněná vozidla. „Pro tenhle letoun je dominantní dvouhlavňový kanon, který měl vysokou přesnost, takže na vzdálenost jeden kilometr se dalo trefit osobní vozidlo,“ popisuje Hejra.
„Jsou čtyři závěsníky, na každý se dal raketomet UB-32, a ten měl 32 raket,“ říká Tabačko.
Letoun je přímým protějškem amerického bitevního letounu A-10 Thunderbolt, přezdívaného prase. Ten měl ale oproti suchoji navrch. „Thunderbolt unesl sedm tun, my jenom čtyři. On měl daleko větší dolet, my menší,“ srovnává sovětský a americký stroj pilot František Tabačko.
Bitevní letadla Suchoj Su-25 našla využití například při válce v Afghánistánu, kde s nimi Sověti létali už v roce 1980, tedy ještě před ukončením oficiálních zkoušek. V někteých zemích slouží dodnes a účastní se i bojových operací, třeba konfliktu na východě Ukrajiny, v Iráku nebo Sýrii.
- motor: 2× turboreaktivní motor R-95 Š o maximálním tahu 41 kN
- výzbroj: dvouhlavňový kanon GŠ-2-30, ráže 30 mm; podvěšená výzbroj do hmotnosti 4360 kg, nesená deseti podkřídelními závěsníky sestávající z klasických pum, speciálních zbraňových kontejnerů a řízených i neřízených raket
- rozměry: rozpětí 14,36 m, délka: 15,53 m, výška: 4,8 m
- prázdná hmotnost: 9185 kg
- maximální vzletová hmotnost: 17 350 kg
- maximální rychlost u země: 1000 km/h
- dolet: 500 km
- dostup: 7 000 m
- Zdroj: Vojenský historický ústav