Ústavní soud rozhodl, že omezení práva cizinců bez trvalého pobytu či zaměstnání v České republice na bezplatnou zdravotní péči ze systému veřejného zdravotního pojištění není diskriminační. Ponechal tak zákon o veřejném zdravotním pojištění beze změn.
Návrhy na zrušení dvou paragrafů podaly pražské soudy na základě komplikované situace žen z Ukrajiny a jejich novorozených dětí. Jedna si musela zaplatit náklady porodu, druhá má hradit lékařskou péči o dítě.
Městský soud v Praze má na stole případ Ukrajinky, která v Česku legálně pobývala a pracovala od roku 2008. Poslední povolení k zaměstnání dostala s platností do 31. ledna 2013.
V roce 2012 otěhotněla a když byla v pracovní neschopnosti kvůli rizikovému těhotenství, povolení k zaměstnání jí vypršelo. Protože přestala být zaměstnancem a neměla na území České republiky trvalý pobyt, zaniklo jí 31. ledna 2013 také zdravotní pojištění.
Ukrajinky platily statisíce
Dítě se narodilo v březnu 2013. Povolení k trvalému pobytu žena dostala až následně v červnu 2013. V mezičase, kdy porodila, tedy pojištění neměla, přestože několik let předtím řádně platila pojistné. Náklady na péči spjatou s porodem si musela hradit sama.
Pražský Obvodní soud zase řeší případ další Ukrajinky, od které Ústav pro péči o matku a dítě žádá 682 158 korun za zdravotní péči o novorozence. Matka kvůli neúčasti dítěte na veřejném zdravotním pojištění podepsala smlouvu o poskytnutí zdravotní péče. Učinila to v situaci, kdy dítěti hrozila smrt.
Podle návrhu Městského soudu v Praze zákon bezdůvodně vede k diskriminaci cizinců. Podobný návrh podal také Obvodní soud pro Prahu 6, který před ÚS získal postavení vedlejšího účastníka řízení.
Sporná ustanovení zákona vymezují osobní rozsah veřejného zdravotního pojištění v Česku a stanovují podmínky vzniku a zániku účasti na něm. Konkrétně zákon například říká, že zdravotně pojištěni jsou lidé, kteří mají trvalý pobyt v Česku, a lidé, kteří jej sice nemají, ale pracují pro českého zaměstnavatele.
„Právo na ochranu zdraví skutečně náleží každému, tedy jak státním občanům, tak každému cizinci, který na našem území je. Ale druhá rovina je právo na bezplatnou zdravotní péči,“ řekl soudce zpravodaj Vojtěch Šimíček. Kdo účastníkem veřejného zdravotního pojištění není, má možnost využít komerční pojištění, připomněli soudci v nálezu.
Podle ústavních soudců není neobvyklé ani podezřelé, pokud se úroveň sociálních práv u různých skupin obyvatelstva liší podle těsnosti jejich vazby ke konkrétnímu státu. Je úlohou zákonodárců, aby stanovili rozsah veřejného zdravotního pojištění a bezplatné péče.
Do politické diskuse o rozsahu zdravotního pojištění nechtěla většina soudců zasahovat, je prý úkolem zákonodárců, aby našli vhodné řešení. Sedm soudců ovšem mělo odlišné stanovisko, nález soudce zpravodaje Vojtěcha Šimíčka tedy prošel jen těsně.
„Konkrétní zájem na ochraně finančních prostředků státu nelze považovat za natolik závažný, aby mohl ospravedlnit takové omezení finanční dostupnosti zdravotní péče pro děti,“ stojí v odlišném stanovisku podepsaném také předsedou soudu Pavlem Rychetským a místopředsedou Jaroslavem Fenykem.
