Jeden z nejznámějších světových teroristů – Venezuelan Ilyich Ramírez Sánchez přezdívaný Carlos nebo Šakal – pobýval opakovaně v komunistickém Československu, a to mezi lety 1978 až 1986. Vyplývá to ze záznamů Státní bezpečnosti a KGB, které jsou uloženy v Archivu bezpečnostních složek. Plánoval tu i některé své útoky. Dopaden a odsouzen byl až v 90. letech.
Obávaný terorista a přesvědčený komunista Šakal plánoval své útoky i v Praze
Události: Terorista Šakal opakovaně navštívil Československo (zdroj: ČT24)
Státní bezpečnost se snažila sledovat každý Carlosův krok. Zachytila ho třeba na Staroměstském náměstí nebo s manželkou svého kolegy na jedné z pražských ulic. Jiný snímek zase ukazuje Carlose s agenty jemenské a irácké tajné služby.
Jeho fotka se objevila i v přísně tajných albech s portréty teroristů, které si pro své potřeby vytvořily StB i KGB. „Sovětská rozvědka ho měla označeného nejenom jeho krycím jménem, kterým byl známý v teroristické komunitě jako Carlos, ale také jako Šakal,“ říká historik Pavel Žáček.
Sovětská rozvědka ho měla pod jmény Carlos i Šakal
Při svých pobytech pokaždé bydlel v pražském hotelu Intercontinental, jeho pokoje byly většinou v šestém patře. Právě tam se v srpnu 1979 setkal s lidmi z dalších teroristických skupin. Státní bezpečnosti se schůzku tehdy podařilo celou nahrát.
„Carlos evidentně chtěl koordinovat činnost, připravoval další útoky na Blízkém východě, ale pravděpodobně i v západní Evropě,“ uvádí Žáček.
Se svým doprovodem rád večeřel ve vybraných restauracích v centru Prahy, třeba na Valdštejnském náměstí. Hodně peněz také utrácel v prodejnách Tuzex. „Nakupoval parfumerii, pravděpodobně pro své milenky nebo pro svou ženu, ale také kartony alkoholu, whisky a také cigarety,“ upřesňuje historik.
Ilyich Ramírez Sánchez alias "Carlos", "Šakal"
Do Československa jezdil Šakal s jemenskými diplomatickými pasy, používal několik arabsky znějících falešných jmen. Naposledy byl v Československu v roce 1986. „Přiletěl z Moskvy a totálně vyplašil Státní bezpečnost,“ popisuje Žáček.
Kvůli mezinárodnímu tlaku ho československé orgány donutily zemi téměř okamžitě opustit. „Se vší svojí výzbrojí, se všemi svými zavazadly a s manželkou, která byla ve vysokém stupni těhotenství, odletěli do Moskvy. To byla poslední návštěva Prahy,“ dodává historik Pavel Žáček.
Po řadě teroristických útoků byl Carlos nejhledanějším teroristou 80. let. Spravedlnosti unikal až do roku 1994, kdy byl unesen francouzským komandem ze Súdánu. Od té doby je za mřížemi. Už dvakrát dostal za své činy ve Francii doživotí. Teď v Paříži probíhá s Carlosem třetí soudní řízení. Tentokrát ho obžaloba viní ze smrti dvou lidí, které zabil výbuch granátu.
Na svědomí má mít smrt nejméně 83 lidí
Ilyich Ramírez Sánchez byl odmalička ovlivněn levicovým hnutím a světovým komunismem. Narodil se do rodiny zámožného právníka, který dal svým synům jména Vladimir, Ilyich (Iljič) a Lenin. V roce 1964 se připojil ke studentskému komunistickému hnutí v Caracasu a posléze absolvoval výcvik na Kubě. Na dráhu teroristy se dal v 70. letech – on sám to ovšem nazýval dráhou „profesionálního revolucionáře“.
„Potřeboval se ztotožnit s nějakým hnutím, nejprve se světovým komunismem. Studoval na moskevské univerzitě, odkud ho ale velice rychle vyhodili, protože nezřízeně holdoval alkoholu a ženám. Pak se od komunismu odklonil k palestinské věci a začal páchat teroristické útoky ve jménu palestinské záležitosti,“ uvedl před časem v ČT analytik z Ústavu mezinárodních vztahů Jan Eichler.
obrázek
Šakal se zařadil mezi nejhledanější teroristy světa v roce 1975 po únosu delegace ze summitu zemí OPEC – uneseno tehdy bylo 11 ministrů a dalších 44 rukojmích. Sánchez ostatně udržoval velice přátelské vztahy s libyjským diktátorem Kaddáfím. Řídil akce sahající od západní Evropy přes Blízký východ až po Japonsko. Přičítá se mu účast na řadě teroristických útoků, například na únosu francouzského letadla do ugandského Entebbe v roce 1976.
Údajně byl i za masakrem izraelských sportovců na olympijských hrách v Mnichově v roce 1972 a za obsazením francouzské ambasády v Haagu v roce 1974. V 70. a 80. letech se skrýval i v řadě tehdejších komunistických zemí, mimo jiné v Maďarsku, východním Německu, v Rumunsku a také v Československu.
Jeho stoupenci ho označují za přesvědčeného bojovníka proti sionismu a imperialismu. Odpůrci ho ale kritizují za to, že pracoval jako žoldák, jehož si najímaly k odstranění svých odpůrců tajné služby arabských i bývalých komunistických zemí. Údajně má na svědomí smrt nejméně 83 lidí.