Soud zamítl žalobu fyzika Ivana Ošťádala na prezidenta republiky Miloše Zemana. Ten Ošťádala odmítl jmenovat profesorem. Rozhodnutí přišlo velmi rychle a mělo formální důvody. K jádru sporu se soud vůbec nedostal. Uchazeč o profesuru žaloval prezidenta pro nečinnost, prezident však podle soudkyně nečinný není a jasně rozhodl.
Prezident republiky loni na jaře odmítl podepsat jmenování tří navržených profesorů – Ivana Ošťádala z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy, Jiřího Fajta z Filozofické fakulty UK a Jana Eichlera z Fakulty mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické.
Původně chtěli prezidenta žalovat všichni, Jan Eichler se však nakonec rozhodl jinak. K žalobě fyzika Ošťádala se naopak připojila i Univerzita Karlova. I tak ji však Městský soud v Praze zamítl.
Verdikt vynesl soud zhruba po pouhé půlhodině jednání. Žaloba totiž směřovala na údajnou nečinnost správního orgánu. Kdyby jí tedy soud vyhověl, byl by nařídil prezidentovi konat.
Nakonec však konstatoval, že prezident již není nečinný. „Ke dni rozhodování již nečinnost netrvala,“ řekla předsedkyně senátu Viera Horčicová. Zeman totiž letos v lednu po podání žaloby písemně sdělil ministryni školství, že Ošťádala nejmenuje. V takové situaci nemohl soud vůbec zkoumat obsah jeho rozhodnutí. Podle soudu měl Ošťádal volit jinou žalobu, například proti nezákonnosti rozhodnutí.
Právnička Ošťádala a univerzity sice namítla, že dopis ministryni nemůže být pokládán za rozhodnutí, protože nebyl řádně doručen, a chybí v něm potřebné náležitosti. Senát je však přesvědčen, že dopis definiční znaky rozhodnutí splňuje.
Původně přitom měla žaloba jiný charakter. Soud však Ivana Ošťádala upozornil, že nemůže uložit prezidentu republiky povinnost jmenovat profesora. Nakonec tedy podal žalobu proti nečinnosti správního orgánu.
Fyzik odmítá, že by spolupracoval s StB
Miloš Zeman vysvětloval své odmítnutí v případě Ivana Osťádala podezřením, že spolupracoval se Státní bezpečností. Prezident trvá na tom, že fyzik byl podle dochované evidence „nikoliv agentem, ale rezidentem Státní bezpečnosti, což je víc než agent“.
Ošťádal to však odmítá, uvedl, že se ničeho etického nedopustil, ačkoli přiznal, že poskytoval krycí adresu. „Byl jsem mladý a naivní,“ řekl. Hlava státu podle něj zkresluje realitu. Zda bude dále bojovat, zatím neví. „Zvážím, čemu budu věnovat energii,“ uvedl.
Má Ošťádal právo na profesuru?
Tím, že městský soud zamítl žalobu kvůli její formě, se vůbec nedostal k obsahu. Jak upozornil ústavní právník Jan Kysela, jeho rozhodnutí nebrání Ivanu Ošťádalovi podat novou žalobu v takové podobě, aby se tentokrát již soud k jádru sporu dostal.
Advokát Hradu Marek Nespala je však přesvědčen, že ani tak by docent Matematicko-fyzikální fakulty neuspěl. „Bylo už judikováno Ústavním soudem před mnoha lety v případě jiného pana docenta, že na jmenování profesorem není právní nárok,“ upozornil.
Podle Kysely však takový verdikt neodpovídá na aktuální otázku. „Nikdo nemá právní nárok na to, aby byl profesorem. Ale podstata věci je v tom, kdo mu v tom má bránit respektive kdo mu v tom má pomáhat,“ podotkl.
Dodal však, že i kdyby soud nařídil prezidentu republiky, aby navrženého profesora jmenoval, ale ten to přesto nechtěl učinit, spor by se stejně výrazně neposunul. „Prezidenta republiky těžko fyzicky donutíte, aby rozhodl, když rozhodnout nechce,“ poznamenal ústavní právník.
Rektor Zima: Prezident by neměl kádrovat
Akademici však míní, že prezident nemá právo odmítat jmenování profesorů. Upozorňují na autonomní povahu řízení o jmenování profesorem, které se podle nich hlava státu pokouší narušit, a tím zpochybňuje i samostatnost a nezávislost vysokých škol, akademická práva a univerzitní svobody.
„Vnímám to tak, že pan prezident si osobuje právo na téměř cokoliv,“ shrnul stanovisko akademiků profesor Filmové a televizní fakulty Akademie múzických umění Jaroslav Brabec.
Rektor Univerzity Karlovy a předseda České konference rektorů Tomáš Zima trvá také na tom, že prezidentovo zdůvodnění, proč nechce trojici navržených profesorů jmenovat, není vhodné.
Prezident totiž v případě Ivana Ošťádala a Jana Eichlera hovoří o jejich aktivitách za minulého režimu. V případě Jiřího Fajta se mu potom nelíbily zprávy o jeho jednání s bankou o sponzorování Národní galerie, jejímž ředitelem Fajt je.
„Zákon neříká, že dotyčný má kádrovat nebo posuzovat – jestli se mu něco líbí nebo nelíbí. Ti tři kolegové jsou významní odborníci ve svých oborech,“ zdůraznil předseda konference rektorů.
Pracuje na Katedře fyziky povrchů a plazmatu Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy, působí také ve Fyzikálním ústavu Akademie věd.
Ředitel Národní galerie působí také na Ústavu pro dějiny umění Filozofické fakulty UK. Vystudoval Zemědělskou univerzitu (1983) a dějiny umění na Univerzitě Karlově (1994). V 80. letech zprvu pracoval jako myč oken, od roku 1988 působil v Lapidáriu Národního muzea a později v Národní galerii. Byl kurátorem výstav Magister Theodoricus, dvorní malíř císaře Karla IV., Karel IV., císař z Boží milosti či Europa Jagellonica. Jeho profesorské jmenování se protahuje již dlouho, na podzim uvedl ministr školství Marcel Chládek, že jeho úřad zkoumá podnět, podle kterého Jiřímu Fajtovi odmítla udělit profesuru Humboldtova univerzita v Berlíně kvůli plagiátorství.
Přednáší o mezinárodních bezpečnostních vztazích na Fakultě mezinárodních vztahů VŠE. Je absolventem Vojenské akademie v Bratislavě (1975). Za minulého režimu pracoval na ministerstvu obrany a také československém velvyslanectví ve Francii, po revoluci krátce působil v armádním generálním štábu. Od roku 1994 pracuje v Ústavu mezinárodních vztahů v Praze a přednáší na VŠE.
Nedávno se soud zabýval kauzou Peroutka
Miloš Zeman však na svém rozhodnutí trvá. „Rozhodnutí pana prezidenta samozřejmě platí a bude nadále platit,“ sdělil jeho mluvčí. Za prezidenta se postavila i ministryně školství Kateřina Valachová (ČSSD). „Pokud prezident republiky přemýšlí o budoucích profesorech, o jejich hodnostech, tak je to v pořádku,“ řekla.
Kroky Miloše Zemana nepřivedly zástupce prezidentské kanceláře k soudu poprvé. Na konci září odvolací soud pravomocně rozhodl ve sporu o Ferdinanda Peroutku. Jeho vnučka Terezie Kaslová na České republice vymohla omluvu za prezidentovo prohlášení, kdy Peroutku označil za autora článku Hitler je gentleman.
Žalobkyně však s výsledkem není spokojena a podá dovolání k Nejvyššímu soudu. Neuspěla totiž s částí žaloby, kdy chtěla omluvu také za tvrzení, že Peroutka napsal „nemůžeme-li zpívat s anděly, musíme výti s vlky“ a za úvahu o fascinaci intelektuálů zrůdným učením.
