Horníci s rodinami se do Havířova jen hrnuli. Podle plánu jich tam mělo bydlet padesát pět tisíc. „Narodil jsem se ve Vsetíně. Do Havířova jsme se přestěhovali v roce 1956. Otec byl horník v Karviné,“ říká obyvatel města Josef Talaš.
Horníci a jejich rodiny byli z bytů nadšeni
Havířov se mu líbí a líbil se i jeho rodičům, i když tehdy to bylo ještě staveniště plné bláta a stavebního ruchu, a stromy, na které jsou dnes jeho obyvatelé velmi pyšní, ještě nebyly zasazené.
„Když jsem tehdy vystupoval z auta, zarazilo mě všudypřítomné bláto. Asfaltové cesty ještě nebyly hotové. Do školy se chodilo v gumácích nebo galoších. Rodiče ale byli nadšeni. Měli jsme dvoupokojový byt. Bylo tam teplo,“ vzpomíná Talaš.
Reportáž: Šedesátiny nejmladšího města republiky
Podle Josefa Pleskota to měli architekti, kteří město navrhovali, zřejmě dost těžké. „Museli jistě překonávat bariéry ideologického charakteru. Sloužili něčemu, čemu možná nevěřili. Museli se přizpůsobit sjednocenému projektování,“ říká architekt.
Havířovská sorela obstála v čase
Zvolený urbanistický koncept v duchu socialistického realismu, který tehdejší budovatelé uplatnili také například v Ostravě-Porubě, však v čase obstál. Oceňují ho architekti i památkáři. Jádro města, kterému dominuje kilometr a půl dlouhá i velkoryse široká Hlavní třída, je od roku 1992 chráněnou památkovou zónou.
Vedení města, které v současné době tvoří neobvyklá koalice komunistů a hnutí ANO, se k domům ve stylu sorela nechová macešky. Postupně se opravují. „Musím uznat, že se opravy provádí dobře a citlivě,“ chválí rekonstrukce historik architektury Martin Strakoš.
Nejznámější budovou Havířova je však nádražní hala z šedesátých let, kterou mnozí architekti označují za jednu z nejkvalitnějších dochovaných ukázek bruselského stylu. Známá po celé republice je hlavně díky usilovnému boji tamních mladých architektů proti plánu města a Českých drah ji zbourat.
Galerie: Hlavní třída
Primátor: Jediné, co nám chybí, jsou pracovní místa
I když ministerstvo kultury nádraží opakovaně odmítlo zařadit mezi chráněné kulturní památky, stále je to významná, i když chátrající brána města. Lidé však z Havířova v posledních letech spíše odjíždějí, hlavně mladí. Ještě na začátku devadesátých let tam žilo devadesát tisíc obyvatel, teď jich je sedmdesát pět tisíc. Populace stárne, z někdejších horníků jsou důchodci. Průměrný věk je čtyřicet tři let.
„Havířov je dobře postavený. Nic nám tady nechybí. Potřebujeme jen zvednout zaměstnanost. A to je i apel na naši vládu,“ říká primátor Havířova z KSČM Daniel Pawlas. Skomírající těžba černého uhlí, kvůli které Havířov vznikl, to už nezachrání.
