Ostatky z ďáblického hřbitova patří knězi Toufarovi, prokázal výzkum

Praha - Výzkum tělesných ostatků vyzdvižených loni z hromadného hrobu na pražském hřbitově v Ďáblicích prokázal, že patří umučenému knězi Josefu Toufarovi, potvrdila koordinátorka projektu Radka Prošková. Na neděli 12. července je naplánován pohřeb v Číhošti na Havlíčkobrodsku, kde kněz působil, než byl nezákonně zatčen komunistickou Státní bezpečností. Několik dní předtím dostane urnu s ostatky Toufarova rodina. Josef Toufar zemřel 25. února 1950 po krutém mučení vyšetřovateli komunistické Státní bezpečnosti, kteří ho chtěli přinutit k doznání, že v kostele zinscenoval zázračný pohyb kříže na oltáři.

Podle kardinála Dominika Duky je číhošťský farář mučednickou ikonou násilné kolektivizace zemědělství v 50. letech 20. století. Toufarova rodina usilovala o exhumaci od roku 1954, až nyní bude moci splnit Toufarovo přání, aby byl pohřben v Číhošti.

Sdružení bývalých politických vězňů po vyzvednutí ostatků požadovalo, aby byly vyzvednuty ostatky všech politických vězňů minulého režimu, nikoliv pouze Toufara. Ujmout by se tohoto úkolu měl podle něj stát. V hromadném hrobě na Ďáblickém hřbitově je podle odhadu SBPV minimálně 2800 obětí.

Kostra, již odborníci zkoumali, byla vyzvednuta z hromadného hrobu na pražském hřbitově v Ďáblicích. Už první její zkoumání a nálezy zdravotnického materiálu v oblasti pánve nasvědčovaly tomu, že na těle byl před smrtí proveden chirurgický zákrok v oblasti břicha. To naznačovalo shodu s dostupnými informacemi o posledních hodinách pátera Toufara. Odborníci navíc chtěli pro potvrzení identity porovnat genetické profily ze vzorků z exhumovaného těla s profily žijících příbuzných, a vypočítat genetický model, s jakou pravděpodobností jde o páterovo tělo.

500 lidí připomnělo 65. výročí smrti tamního faráře Josefa Toufara.
Zdroj: Jaroslav Loskot/ČTK

Takzvaný číhošťský zázrak se odehrál na třetí adventní neděli 11. prosince 1949. Při mši se podle svědků několikrát pohnul půlmetrový kříž na hlavním oltáři. Dosud neobjasněný úkaz se měl později ještě opakovat. Toufar byl zatčen 28. ledna 1950, k přiznání se ho StB snažila přinutit ve valdické věznici. Ztýraný sedmačtyřicetiletý kněz zemřel v nemocnici v Praze, kam jej převezli z vězení. Příbuzným jeho smrt oznámili až v roce 1954. Kněz byl pochován pod falešným jménem do hromadného hrobu v pražských Ďáblicích.

Pro věřící z celé republiky se číhošťský kostel stal poutním místem. A pro komunistický režim pohyb křížku záminkou, jak začít likvidovat katolickou církev. „My jsme tehdy měli zájem na tom, aby Toufarův případ byl projednán veřejně a aby na tom bylo ukázáno občanstvu, jakých podvodů je církev schopna,“ řekl v roce 1949 ministr spravedlnosti a předseda Státního úřadu pro věci církevní Alexej Čepička.

Josef Toufar se narodil 14. července 1902 v Arnolci na Jihlavsku. Původním povoláním byl truhlář, na kněze byl vysvěcen až ve věku 38 let. Jako farář působil v letech 1940–1948 v dnes již neexistující obci - Zahrádce v Posázaví (kde byl velmi populární), pak nastoupil do Číhošti. Osud pátera Toufara a dalších kněží stíhaných komunistickým režimem připomíná v Číhošti od roku 1990 památník u tamního kostela Nanebevzetí Panny Marie. Literárně případ zpracoval mimo jiné spisovatel Josef Škvorecký ve svém románu Mirákl z roku 1972.

V případě faráře Toufara v podstatě nešlo ani tak o zatčení jako spíš o únos bez zatykače. „Páter Toufar byl estébáky podvodně vylákán před faru, tam ho čapli a hodili do auta,“ popsal Miloš Doležal. „Je pravda, posuzováno dnešníma očima, že zatčení Toufara bylo protizákonné. Nebyly žádné důkazy v době zatčení o jeho trestné činnosti, s prokurátorem rovněž o této věci nikdo nejednal, ale tak se to běžně dělalo,“ připustil dokonce i zástupce náčelníka politického zpravodajství StB Josef Čech.

V Čihošti na Havlíčkobrodsku si připomněli smrt kněze Josefa Toufara
Zdroj: Luboš Pavlíček/ČTK

Následoval měsíc brutálních výslechů, kdy se příslušníci Státní bezpečnosti snažili z Josefa Toufara vymlátit přiznání, že ve skutečnosti hýbal křížkem on sám pomocí systému lanek a pružin. „Oni počítali s tím, že faráře Josefa Toufara postaví před soud a že se stane, že s ním budou organizovat nějaký monsterproces, kde se přizná, že to zinscenoval a že to bylo na popud Vatikánu a že to bylo proto, aby jaksi podryl důvěru v nastupující socialistickou společnost, komunistickou stranu a tak dále a tak dále,“ vysvětlil historik a novinář Petr Zídek.

Číhošťský zázrak

V neděli 11. prosince 1949 se v číhošťském kostele při kázání Toufara několikrát pohnul půlmetrový kříž na hlavním oltáři. „Uprostřed vás stojí ten, kterého vy neznáte,“ deklamoval tehdy farář kázání na téma z Janova evangelia a pokračoval: „Zde ve svatostánku je náš Spasitel.“ Devatenáct věřících později dosvědčilo, že se poté oltářní kříž několikrát pohnul ze strany na stranu a nakonec zůstal stát, ale pootočen ke kazatelně a předkloněn.

Historici se ale shodují na tom, že se v žádném případě nejednalo o předem připravenou provokaci Státní bezpečnosti pomocí skrytého mechanismu. Vyšetřovatelům se totiž ani při snaze dodatečně vyrobit důkaz proti páteru Toufarovi nepodařilo křížek na oltáři rozkývat. To, co se objevilo v propagandistickém dokumentu, sestrojila StB speciálně pro natáčení až později v Praze na vyrobené maketě. „Když přijdete do toho kostelíku, vidíte, že je to vlastně intimní sakrální prostor, velmi skromný. Zde je z každého místa všechno vidět. Takže lidé by viděli z lavic, co dělá páter Toufar, co je na zdech a tak dále,“ upozornil Doležal.

Krátce po zatčení Toufara byla zatčena i řada příslušníků vysoké církevní hierarchie a mnozí z nich pak strávili dlouhá léta v komunistických žalářích. Tehdejší režim totiž událost v Číhošti vysvětloval jako podvod, který měl být součástí protistátního spiknutí římskokatolické církve.

Když StB vezla Josefa Toufara do číhošťského kostela ke zmanipulovanému pokusu o rekonstrukci zázraku, byl farář už téměř ubitý k smrti. Druhý den byl umírající Josef Toufar převezen k operaci do Státního sanatoria v Praze. 25. února 1950 Josef Toufar umírá a jeho tělo je uloženo do hromadného hrobu v pražských Ďáblicích.

Vydáno pod