O část odškodnění v arbitráži českého státu a společnosti Diag Human se hlásily i dvě zahraniční společnosti s anonymními majiteli, ruce napínaly po čtvrtinovém podílu odškodného, jenž dosahoval ke třem miliardám korun. Podle zjištění Reportérů ČT je jedna z těchto společností, švýcarská firma Towit Machinery Trading, úzce provázaná se strojírenským gigantem Vítkovice. Případ sledoval Michael Fiala.
Diag Human: Peníze si nárokovala i podivná firma se stopou ve Vítkovicích
Počátky vleklé kauzy, která je největším obchodním sporem v historii České republiky, sahají až do března 1992. Tehdy ministr zdravotnictví Martin Bojar vyloučil česko-švýcarskou společnost Diag Human podnikatele Josefa Šťávy z konkurzu na obchod s krevní plazmou a označil ji za nesolidní. Tím jí měl způsobit miliardovou škodu. Šťávova firma se proto začala domáhat odškodnění s argumentem, že přišla o zakázky.
O čtyři roky později se Diag Human a Česká republika dohodly, že spor nebudou řešit před soudem, ale v takzvaném rozhodčím řízení, neboli arbitráži. První výrok v tomto sporu padl v roce 2003. Arbitři tehdy rozhodli, že společnost postupem českého státu utrpěla a stanovili odškodné ve výši necelých 327 milionů korun. Tehdy se na scéně také poprvé objevila klíčová postava pro nová, aktuální zjištění – pražský advokát Jiří Oršula.
Oršula v devadesátých letech pracoval jako právník firmy Diag Human a když začala arbitráž, přišel s tím, že mu Josef Šťáva zůstal dlužen za právní služby, a proto mu přenechal část pohledávky firmy Diag Human. Ze třísetmilionového odškodnění, které z rozhodčího řízení vzešlo, žádal vyplatit čtvrtinu, což ovšem Šťáva odmítal s tím, že jeho společnost dluhy nedělá. Právník se proto obrátil na soud, aby firmu k vyplacení podílu na odškodném donutil.
Letos v březnu pražský městský soud rozhodl, že Oršula na požadovaných 44,8 milionu s úroky nemá nárok a zdůvodnil to tím, že advokátova pohledávka je tzv. neurčitá (nesrozumitelná), a jako „poukázka“, na niž by její majitel mohl dostat peníze, proto nefunguje. „Tento rozsudek po mnoha letech znamená definitivní konec takzvané Oršulovy pohledávky, samozřejmě, nabude-li právní moci,“ reagoval Šťávův právní zástupce Jan Kalvoda. Případ jedné pohledávky se ovšem kauzou vine jako červená nit – a směřuje do Ostravy.
Nástup neznámých firem
Rozhodnutí arbitrů z roku 2003 nebylo konečné, finální nález padl až v srpnu o pět let později, kdy rozhodčí firmě Diag Human přisoudili jako odškodné 8,2 miliardy s úroky. Oršula se tehdy znovu připomněl se svou pohledávkou, arbitři ji ale zamítli s tím, že všechny peníze má Česká republika vyplatit pouze Šťávovi. S tím ovšem stát nesouhlasil a proti odškodnění se odvolal. Následovalo druhé kolo arbitráže s novými rozhodci: Diag Human zvolil švýcarského auditora Damiana Della Ca, česká strana právníka z plzeňských práv Milana Kindla.
Předsedajícím dozorcem se stal Kindlův někdejší student Petr Kužel, a právě ten do nového kola arbitráže vrátil dříve odmítnutou Oršulovu pohledávku. Proč tak učinil, není jasné, rozhovor s Českou televizí odmítl. Pohledávku v té době přitom už nedržel pražský advokát, ale dvě zahraniční společnosti s neznámými majiteli, kterým Oršula svůj domnělý nárok prodal:
- Towit Machinery Trading - společnost registrovaná ve Švýcarsku
- Dumfries Holding - firma přihlášená na karibském ostrově Svatý Vincenc a Grenadiny
Případný úspěch zahraničním společnostem věštil podíl na zisku ve výši 3,5 miliardy korun, protože Diag Human mohla odejít se čtrnáctimiliardovým odškodným. Český stát ani Šťáva přitom nevěděli, kdo se za dvěma offshorovými firmami skrývá, a když Reportéři ČT na jaře 2010 upozornili na napojení karibské společnosti na rozhodce Kindla (čtěte zde), švýcarský arbitr Damiano Della Ca rezignoval. Tříčlenný tribunál rozhodců se tím rozpadl.
Della Ca navíc tehdejšímu premiérovi Janu Fischerovi adresoval následující slova: „Čeští rozhodci spolupracují s vládou a nechávají se politicky zneužít, aby v rámci arbitráže umožnili prostřednictvím offshorových společností přímo či nepřímo zcizit peníze České republiky. Takové machinace jsou velmi obtížně představitelné v demokratické zemi, ale záleží na Vaší vládě, zda se takovým právním extrémům postaví.“
Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, který Kindla do rozhodčího týmu dosadil, ovšem argumentoval, že anonymní firmy a jejich nároky byly naprosto v pořádku. „Česká republika má za prokázané, že Towit Machinery Trading a Dumfries Holding ve svých návrzích zdůvodnily své procesní nároky, které i doložily listinami,“ stojí v jeho prohlášení z ledna 2010. O nenadálou účast dvou anonymních společností v arbitráží Diag Human se ale začala zajímat i protikorupční policie a obě společnosti byly z řízení v dubnu 2010 vyřazeny – ačkoliv práce policistů neměla žádný výsledek.
Generální ředitel Vítkovice Holding Jan Světlík
Stín Vítkovic
Karibská firma Dumfries Holding dnes už neexistuje. Švýcarská společnost Towit Machinery Trading se ale loni do arbitráže Diag Human pokusila dostat znovu a podala žalobu proti České republice i Šťávově Diag Human. V ní se dožadovala peněz, které se před pěti lety snažily získat obě offshorové firmy dohromady.
Veřejnou informací je, že firma Towit ve Švýcarsku obchodně spolupracuje s nejvýznamnější českou strojírenskou skupinou Vítkovice, kterou téměř ze sta procent vlastní miliardář a podnikatel Jan Světlík. Vítkovice ovšem už před pěti lety tvrdily, že v žádném případě nejsou skrytým majitelem Towitu ani Oršulovy pohledávky. „Společnost Towit Machinery Trading je smluvním obchodním partnerem skupiny ve Švýcarsku a o jejích jiných aktivitách nám není nic známo,“ prohlásila v únoru 2010 Eva Kijonková, mluvčí Vítkovice Machinery Group.
Reportérům ČT se v letošním roce podařilo získat účetní doklady Towitu z let 2007, 2009 a 2010. S žádostí o posouzení je následně poskytli několika právníkům, ekonomům a auditorům. „Z analýzy kapitálové struktury společnosti Towit Machinery Trading AG nám vyplynulo, že společnosti Vítkovice patří zásadní podíl jejího kapitálu, a tedy tímto prostřednictvím vykonává vliv v uvedené společnosti. Společnost Towit disponuje kapitálem řádově ve výši 25 milionů švýcarských franků. Z čehož čtyři pětiny, tedy řádově 20 milionů švýcarských franků, tvoří kapitál poskytnutý společností Vítkovice,“ konstatoval po prostudování příslušných dokumentů specialista na obchodní a insolvenční právo Michal Žižlavský. „Bez požehnání skupiny Vítkovice by se nemělo ve společnosti Towit Machinery Trading odehrát nic,“ dodal ekonom Michal Vondruška.
To ještě automaticky neznamená, že tím, kdo skrytě drží v ruce akcie firmy Towit, nutně musí být skupina Vítkovice, sám Žižlavský ostatně konstatuje, že vlastnická struktura je neurčitá. Dodává ale, že silný vliv Vítkovic na společnost, jež chtěla vydělat na Šťávově arbitráži, zde patrný je. „Nějakým způsobem může firmu někdo pro Vítkovice držet, a je celkem jedno jak. Jde o to, že se tato společnost nemůže bez Vítkovic svobodně ekonomicky rozvíjet,“ podotýká právník a ekonom Václav Sládek. „Vypadá to, že pro Vítkovice je výhodné mít ekonomicky možnost tuto společnost ovládat, doslova na ní klečet - s ohledem na ty relace závazků - a přitom s ní nebýt spojen.“
Reportéři České televize zaslali zmiňované účetnictví Towitu také většinovému vlastníkovi skupiny Vítkovice Světlíkovi a požádali ho o rozhovor před kamerou. Odpověděla nám pouze tisková mluvčí Kijonková: „Se společností Towit Machinery Trading AG nejsou společnosti strojírenského holdingu Vítkovice nijak majetkově propojeny a nepodílí se žádným způsobem na řízení této společnosti. Odmítáme jakékoliv spojování s kauzou Diag Human vs. Česká republika a s vymáháním jakýchkoliv pohledávek spojených s touto kauzou.“
Zmizelá spojka Vítkovic a Towitu - Netprosys
Dohledat se dá ovšem i společnost, která švýcarský Towit a Vítkovice spojuje. Dnes už neexistující firma Netprosys patřila do vítkovické skupiny. Když ji Towit spoluvlastnil, zastupoval Netprosys coby jednatel sám majitel vítkovické skupiny Jan Světlík. Protože ale odmítl sdělit, komu švýcarský Towit patří, obrátili se Reportéři i na podnikatele Jana Reichelta, který je ve švýcarském obchodním rejstříku zapsán jako prezident firmy Towit Machinery Trading. Přímé odpovědi na otázku po majitelích se vyhnul.
„Na váš dotaz ohledně 'konečných vlastníků' společnosti Towit sděluji, že nikdo z těchto vlastníků nemá žádnou pravomoc ani jiný vliv na to, zda k úhradě jakékoliv části pohledávky v kauze Diag Human budou či nebudou poskytnuty peníze či jiné hodnoty z majetku ČR či z jiných veřejných zdrojů v ČR,“ uvedl. Také u Jana Reichelta se dá najít přímé spojení do Vítkovic. Zasedal v představenstvu firmy Aircraft Rent, která rovněž patřila do vítkovické skupiny.
Arbitráž Diag Human, do které se firma Towit s takzvanou Oršulovou pohledávkou opakovaně hlásila, skončila bez vyplacení dalšího odškodnění loni. Spor o miliardy ale pokračuje u soudů - konkrétně ve Spojených státech, Velké Británii a Lucembursku, v Belgii a v Nizozemsku se soudy chystají. V nich jde o to, jestli Diag Human Josefa Šťávy vymůže peníze, které mu v roce 2008 přiznali arbitři. K dnešnímu dni by se po započtení všech úroků mělo jednat o víc než 12 miliard korun.
23 minut
Reportéři ČT: Stín chce v kauze Diag Human miliardy
