Praha – Počet diabetiků v Česku se od roku 1985 zdvojnásobil. Odborníků je ale stále méně. V posledních 50 letech došlo k zásadnímu posunu v životosprávě i v životním stylu lidí. Jíme více, než potřebujeme a přitom se méně hýbeme. Stále častěji se objevují případy cukrovky i u dětí, což bylo dříve naprostou raritou. Na problémy poukazuje i Světová zdravotnická organizace. V Senátu dnes proběhne veřejné slyšení s názvem Diabetes mellitus, které má na šíření cukrovky upozornit.
Diabetes - hrozba 3. tisíciletí
Hrozba nemoci je v tom, že vůbec nebolí. Poškozuje přitom cévy, čímž dochází k šíření kardiovaskulárních chorob. Nemoc ovlivňují dva faktory – genetické vlohy a životospráva. Rizikoví jsou pak především obézní pacienti. „U žen je alarmující obvod pasu nad 88 cm, u mužů nad 102 cm,“ potvrdila diabetoložka z Interní kliniky UK 2. LF a FN v Motole Pavlína Piťhová.
Diabetologů ale stále ubývá. Za posledních šest let vzrostl počet nemocných s cukrovkou na jednoho odborného lékaře o 14 procent. Zatímco v roce 2000 měl specialista na jednoho diabetika ročně v průměru 47 minut, loni už to bylo pouze 41 minut. Přitom optimální by bylo při dodržování doporučených postupů léčby, aby se mu mohl věnovat 77 minut. Novinářům to řekl předseda České diabetologické společnosti a přednosta interní kliniky motolské nemocnice Milan Kvapil.
Na nebezpečí šíření cukrovky a na problémy spojené s její léčbou chtějí upozornit odborníci i pacientské organizace na dnešním veřejném slyšení v Senátu nazvaném Diabetes mellitus - hrozba 3. tisíciletí. „Cílem setkání bude přijetí neformálního desatera, které bude mapovat celou problematiku, upozorní na nejdůležitější věci a na to, jakým způsobem se jim vyhnout,“ uvedla předsedkyně výboru Senátu pro zdravotnictví Alena Palečková (ODS).
Kvapil je přesvědčen, že je třeba změnit systém diabetologické péče tím, že se do ní zapojí ve větší míře praktičtí lékaři. Česká republika má velkou výhodu v tom, že má síť diabetologických ordinací, které v současné době pokrývají základní potřebu. Máme i 15 specializovaných center pro léčbu nejkomplikovanějších případů. Proto by část péče o diabetiky, jejichž glykémie zatím není příliš vysoká, mohli převzít praktičtí lékaři.
Ti by měli projít školením a především by měla být jasně definována povinnost buď při jakém stavu choroby, nebo po jaké době je třeba pacienty poslat na kontrolu do diabetologické poradny. Úbytek pacientů by teoreticky mohl snížit příjmy diabetologů. Proto by mělo být přehodnoceno vykazování jejich péče. Specialisté by měli více času na své pacienty a o to lépe by je mohli léčit. Změny je možné provést do dvou až tří let. Podle Kvapila je myšlence o převedení části péče na praktické lékaře nakloněno jak ministerstvo zdravotnictví, tak ředitel Všeobecné zdravotní pojišťovny Pavel Horák. Sami praktičtí lékaři s tím v zásadě souhlasí, uvedl Kvapil.
Náklady zdravotních pojišťoven by se při zavedení tohoto systému sice o něco zvýšily, ale dlouhodobě by se jim to vyplatilo. Například proto, že diabetici mají častěji problémy s vysokým tlakem, který většinou léčí praktičtí lékaři. Pokles krevního tlaku se pozitivně projeví při léčbě cukrovky.
V ČR žije 750.000 nemocných s cukrovkou. Zatím se díky dobré péči počet pacientů s komplikacemi zvyšuje pomaleji než počet diabetiků. Přibývá počet cukrovkářů léčených pro poškození ledvin, pravděpodobně proto, že existuje lepší diagnostika. Zvyšuje se i počet nemocných s amputovanou nohou v důsledku cukrovky.
Podle údajů Ústavu zdravotnických informací byla loni většina cukrovkářů sledována v diabetologických poradnách a 16 procent bylo v péči praktických lékařů pro dospělé. Na jednu diabetologickou ambulanci v průměrů připadalo 1974 pacientů.