Smlouva mění způsob rozhodování v unijních institucích, mimo jiné v souvislosti s tím, že počet členů stoupl na 27. Počítá se vznikem funkcí stálého předsedy Evropské rady a společného „ministra zahraničí“. Má nahradit neschválenou euroústavu, kterou roku 2005 v referendech odmítla Francie a Nizozemí. Česká republika je jedinou ze zemí Evropské unie, která se ke smlouvě nevyjádřila.
Pouze pět procent lidí by svou znalost Lisabonské smlouvy označilo za velmi dobrou. Asi pětina lidí má docela dobré povědomí o tomto pojmu. Podle CVVM se tedy praxe výrazně nemění, v dubnu stejně mluvilo 19 procent lidí, v červnu 22 procent a v září 23 procent lidí.
Tři čtvrtiny lidí tvrdí, že o „Lisabonu“ nejsou informováni. Dostatek informací vyslovila necelá pětina respondentů. Zajímavé podle CVVM je to, že mezi neinformované patří i vysokoškoláci. Nadpoloviční většina lidí s vysokoškolským vzděláním, 55 procent, pociťuje nedostatek informací.
Průzkum odhalil rozdíly mezi muži a ženami v názorech na Lisabonskou smlouvu. Muži častěji než ženy tvrdí, že dobře vědí, co „Lisabon“ znamená (30 procent ku 18 procentům).
