Praha - „V minulých letech jsem měl dvakrát možnost ho navštívit, když zápasil o život, a žasnul jsem, že se v těch těžkých okamžicích dovedl podívat smrti do očí. Tam jsem teprve ocenil jeho statečnost,“ prohlásil biskup Václav Malý na závěr smutečního obřadu k úmrtí divadelníka, disidenta a bývalého prezidenta Václava Havla. Dějištěm v Česku nevídaného státního pohřbu byl nejvýznamnější svatostánek ČR, Chrám sv. Víta. Obřad zahájila minuta ticha doprovázená znějícími zvony kostelů a kaplí po celé zemi, po dvou hodinách jej zakončila státní hymna a dělostřelecké salvy z Petřína. Po úvodním proslovu arcibiskupa Dominika Duky přednesl papežský nuncius Giovanni Coppa vzkaz od papeže Benedikta XVI. Hlava katolické církve vyzvedla Havlovu úlohu při vytváření demokracie ve střední Evropě. Posléze proběhla zádušní mše v doprovodu České filharmonie, následovaná proslovem prezidenta Václava Klause, ministra zahraničí Karla Schwarzenberga a bývalé šéfky americké diplomacie Madeleine Albrightové. Pětasedmdesátiletý Havel zemřel v neděli 18. prosince na své chalupě v Hrádečku na Trutnovsku, kde v poslední době trávil většinu času.
Obřad v katedrále zahájila minuta ticha, k níž vyzval pražský arcibiskup Dominik Duka. Spolu s celou zemí se tak ztišila i pražská katedrála. Ticho doprovázely pouze znějící zvony, a to nejen Svatovítského chrámu, ale také kostelů a kaplí v celé zemi. Rakev, pokrytá státní vlajkou, stála v ústředním bodě před katedrálním oltářem. V prvních lavicích sledovala smuteční obřad Havlova manželka Dagmar s dcerou Ninou a Havlův bratr Ivan s manželkou Dagmar. Po pravici vdovy usedl prezident Klaus s manželkou Livií.
Úvodního slova se ujal arcibiskup Duka a vyzval lidi z celé České republiky ke vzpomínání na bývalého prezidenta. Slovo po něm převzal papežský nuncius Giovanni Coppa, který přednesl osobní vzkaz od Benedikta XVI. Papež v něm ocenil Havlův boj za lidská práva během totality a vizionářské vedení při vytváření demokracie po pádu komunistického režimu. „Papež mě žádal, abych tlumočil, že vzpomíná na osobnost pana prezidenta Havla a že jej vždycky obdivoval. Svou soustrast projevuje rodině zemřelého, prezidentu Klausovi i celému českému národu. V této bolestné chvíli chce být všem lidem duchovně nablízku,“ dodal nuncius, který celý dopis i následný dovětek přednesl v češtině.
Z dopisu papeže Benedikta XVI.:
Se zármutkem jsem se dozvěděl o smrti bývalého prezidenta Václava Havla. V této chvíli národního smutku chci vyjádřit upřímnou soustrast. Připojuji se k těm, kdo se shromáždili v katedrále svatého Víta ke slavnostnímu pohřebnímu obřadu, aby svěřili duši zesnulého nekonečnému milosrdenství našeho nebeského Otce.
Pamatuji si, jak odvážně pan Havel bránil lidská práva v dobách, kdy byla lidu ve vaší zemi systematicky odpírána, a vzdávám poctu jeho vizionářskému vedení při vytváření nového demokratického zřízení po pádu předchozího režimu.
Vzdávám díky Bohu za svobodu, které se nyní lidé v České republice těší. Jako zástavu duchovní síly a útěchy uděluji z celého srdce apoštolské požehnání všem, kdo truchlí v naději na vzkříšení k novému životu.
Poté následovala zádušní mše a svaté přijímání pod vedením Duky. Obřad zahájil Josef Abrhám, který přečetl krátký úryvek ze starozákonní knihy Job. Herec, který si zahrál roli kancléře v Havlově filmu Odcházení, hovořil pohnutým hlasem. „Kéž by byla napsána má slova, kéž by byla vyryta do mědi, železným rydlem do olova, navěky vtesána do kamene,“ recitoval Abrhám.
Během Dukovy zádušní mše se chórem svatovítské katedrály rozezněly tóny České filharmonie, mezi nimi například skladba Requiem od Antonína Dvořáka. Bohoslužba poté pokračovala žalmem a čtením z Janova evangelia. Smutečního obřadu se kromě vysokých církevních hodnostářů účastní také řádoví členové - salesiánky, dominikáni, jezuité, křižovníci s červenou hvězdou, premonstráti i také boromejky, které se o těžce nemocného Havla v poslední době staraly. Právě sestry z kongregace svatého Karla Boromejského donesly k Havlově rakvi dary.
Z projevu Dominika Duky během mše:
Když teď slyším Tvá slova: „Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí“, je mi jasné, že jsi nebyl agnostik, jak se to někdy zdálo a mnohým se to bude zdát i dál. Pravda a láska byly onou tužbou Tvého srdce. Ty jsi v ně uvěřil a proti všemu, co Tě historicky obklopovalo, jsi jim důvěřoval. To Ti dávalo odvahu i důvěru v budoucnost.
Prožili jsme spolu řadu chvil a některé se mi teď a tady silně připomínají. Ve vězení jsme hrávali šachy. Bylo Tvým skvělým nápadem použít tuto povolenou zábavu jako vhodnou chvíli pro to, abych odsloužil mši svatou. Tys možná trochu myslel i na šachovnici mezi námi. Ty nyní už nemyslíš na velkou šachovnici světa a já sloužím zde mši a jsem Ti vděčný za vězeňské chvíle tehdy a za svobodu teď.
Jasně Tě vidím, jak sem vstupuješ po svém zvolení prezidentem Československé republiky na Te Deum a jak Tě vítá kardinál Tomášek, stařec v tu chvíli dojatý k slzám, neboť se dočkal svobody, na kterou čekal jako kdysi Simeon na spásu.
Na pohřeb dorazily osobnosti českého i světového politického a kulturního života, kteří téměř zaplnily svatovítskou katedrálu. Přiletěli například bývalý prezident USA Bill Clinton s manželkou Hillary Clintonovou, nynější ministryní zahraničí, někdejší šéfka americké diplomacie Madeleine Albrightová, britský premiér David Cameron nebo francouzský prezident Nicolas Sarkozy, předseda Evropské komise Jose Manuel Barroso, německý prezident Christian Wulff, gruzínský prezident Michail Saakašvili ale také třeba i oblíbený francouzský herec Alain Delon. Za Rusko dorazil z vlastního zájmu ombudsman Vladimir Lukin.
V závěru obřadu promluvil prezident republiky Václav Klaus, ministr zahraničních věcí ČR Karel Schwarzenberg a bývalá ministryně zahraničních věcí USA Madeleine Albrightová. Samotný obřad posledního rozloučení v závěrečné části vedl pomocný biskup pražský Václav Malý, blízký přítel Václava Havla.
Klaus ve svém smutečním projevu vyznamenal Havlovy pevné zásady při prosazování svobody a demokracie. Také zdůraznil, že Havel byl člověkem, který myšlenkám, ve které věřil, zasvětil celý svůj život. „Neodchází myšlenka, že svoboda je hodnotou, které stojí za to přinášet oběti, a že za pravdu, je-li o ní člověk přesvědčen, má smysl podstoupit zápas i s osobními riziky,“ sdělil Klaus. Vyjádřil také přání toho, aby Havlovo dílo nebylo s odstupem času „zplošťováno či deformováno a tím znehodnocováno“.
Ministr zahraničí ČR Karel Schwarzenberg a Havlův někdejší kancléř připomenul osud mnoha Havlových přátel, pro které byla osobnost disidenta a následného prezidenta oporou v nelehkých dobách. Připomenul Havlovo chápání pravdy jako nikoliv sebestředný postoj, který je příčinou sváru a nesnášenlivosti. „Jeho heslo bylo pravda a láska, neboť pouze láska nás přiměje naslouchat pravdě druhých,“ pronesl Schwarzenberg.
Někdejší ministryně v Clintonově administrativě Madeleine Albrightová vyzdvihla Havlovy postoje v duchu Komenského a masarykovských tradic. V uplynulých 20 letech byl jedním z nejvíce respektovaných mužů této planety, avšak nikdy nebyl spokojen, že vykonal vše, co mohl vykonat, uvedla.
Václav Klaus:
„S Václavem Havlem nepochybně mnohé odchází, ale zároveň mnohé naopak i díky důslednosti jeho celoživotních postojů neodchází… Neodchází myšlenka, že svoboda je hodnotou, které stojí za to přinášet oběti, a že za pravdu, je-li o ní člověk přesvědčen, má smysl podstoupit zápas i s osobními riziky. Neodchází myšlenka, že svobodu je snadné ztratit, když o ní nedostatečně pečujeme, a že jedině demokracie umožňuje svobodný život jednotlivce a materiální a duchovní prosperity.“
Karel Schwarzenberg:
„My, kteří jsme pracovali pro Václava Havla, jsme ho mezi sebou nazývali náčelníkem. Náčelníkem byl z podstaty a nepotřeboval na to být prezidentem. Stačilo, aby byl přítomen… Vím, že my, kteří měli tu čest a radost s Václavem Havlem spolupracovat, a všichni ti přátelé, budou nadále bojovat. Pane prezidente Havle, my v boji za lásku a pravdu neustaneme, můžete se na nás spolehnout.“
Madeleine Albrightová:
„Jako prezident vdechl nový život nejen této republice, ale také hluboce zakořeněným tradicím humanismu Komenského a Masaryka… Václav Havel si byl plně vědom lidské slabosti, ale my si jej budeme pamatovat pro jeho odhodlanost nepřijmout ji jako trvalý stav bytí. Svobody si cenil nikoliv jako cíle o sobě samém, ale jako prostředku, kterým nakonec dosáhneme toho, že pravda zvítězí.“
Závěrečných slov posledního rozloučení s Havlem se ujal jeho blízký přítel a pomocný biskup pražský Václav Malý. Zesnulého prezidenta si prý cenil jako člověka, který odmítal pouhý pragmatismus, ideologické smýšlení a neupřímnost. Havla je třeba podle Malého vnímat jako muže, který měl své „slabosti, ale také víru tyto slabosti překonávat“. „I v období, kdy byl v čele naší společnosti, si nechával otevřené okénko k pravdě. Neuzavřel se do koloběhu kompromisu a manipulace neupřímnosti. To bylo veliké nebezpečí, protože moc, ta taky někdy lechtá sebestředností, ta lechtá sebezahleděním. Uvědomoval si, že pozemská moc je pomíjející,“ dodal Malý.
Na konci obřadu mimo jiné zazněl Svatováclavský chorál. Tato středověká duchovní píseň z 12. století s prostou melodií i textem, žádajícím patrona české země o přímluvu za svůj národ u Boha, byla jedním ze symbolů, ke kterému se Češi v těžkých i slavných chvílích obraceli. V dobách utváření Československé republiky se chorál stal dokonce jedním z kandidátů na národní hymnu. Havla s jeho středověkým jmenovcem podle historiků pojí mnoho společných hodnot – příklon k západoevropským zemím, vyzdvihování duchovních hodnot nebo důležitost vzdělání a kultury.
Památku Václava Havla uctili také vojenští dělostřelci, když s koncem zádušní mše vypálili z pražského Petřína 21 čestných salv. Poslední cestu Havla z Pražského hradu tak doprovázelo symbolicky to samé, jako v roce 1993, kdy se stal prezidentem samostatné České republiky. I tehdy zazněla kanonáda z armádních děl.
Rakev s ostatky zesnulého prezidenta byla po skončení obřadu vynesena Zlatou branou a pokropena svěcenou vodou. Po modlitbě rakev s Havlovým tělem za opětného znění zvonů pražské katedrály opustila Pražský hrad.
Celý průběh posledního rozloučení skončil ve 14:00. Poté o dvě hodiny později následoval soukromý smuteční akt ve strašnickém krematoriu za účasti nejbližší rodiny. Havlova urna pak bude uložena na Vinohradském hřbitově, kde je rodinná hrobka Havlových.
„A ještě jeden svůj pocit tu musím na závěr říct. Jsem si každým dnem jistější, že by vůbec neškodilo, kdybychom udělali něco pro to, aby tu a tam přece jenom zvítězila pravda a láska nad lží a nenávistí.“ Václav Havel
