Praha – Dozvědět se, kolik berou někteří politici nebo jejich poradci, bude možná mnohem složitější než dosud. Mohl by to ztížit zákon, který sepsalo ministerstvo vnitra. Podle návrhu totiž budou veřejné pouze platy těch politiků, na které se vztahuje zákon o střetu zájmů. Do této skupiny ale často nespadnou poradci, šéfové odborů nebo ředitelé kabinetů.
Kolik bere poradce ministra, ředitel kanceláře premiéra nebo tajemník prezidenta, tedy lidé v pozadí politiků? Dostat se k takovým informacím může být v budoucnu velice komplikované, ne-li nemožné. Vláda totiž chce zakázat automatické zveřejňování informací o platech těchto lidí. Návrh zákona právě opustil ministerstvo vnitra.
Podle zmíněného návrhu by úřady musely nově zveřejňovat platy lidí, kteří podávají majetková přiznání – ministrů, poslanců nebo náměstků. A co ti ostatní?
Mnohé státní instituce platy svých vysokých úředníků zveřejňovat odmítají. Podle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu z června 2011 je přitom zveřejnit musí státní podniky, státem nebo samosprávami ovládané firmy nebo veřejné školy a zdravotnická zařízení.
Až po letošním sporu s Lidovými novinami třeba zveřejnila platy svých zaměstnanců Kancelář prezidenta republiky. Ukázalo se, že vicekancléř Petr Hájek pobíral přes 110 tisíc korun měsíčně a tajemník Ladislav Jakl více než 100 tisíc korun.
A zlomový rozsudek padl v letošním roce u středočeského krajského soudu. Podle něj musí platy zveřejňovat radnice i v případě například řidičů nebo učitelek v mateřských školách.
„Ostatní jsou vyčleněni v další kategorii osob, u které se musí v rámci individuálního přístupu provést takzvaný test veřejného zájmu,“ vysvětluje náměstek ministra vnitra Ondřej Veselský. Jinými slovy to znamená, že se bude případ od případu zjišťovat, zda je zveřejnění údajů ve veřejném zájmu, nebo naopak převažuje právo dotyčného státního úředníka na ochranu jeho osobních údajů.
Takový přístup ale kritizují nevládní organizace. Obávají se, že výsledek testu bude většinou negativní. „Mám pocit, že platy úředníků jsou věc veřejná. Judikovaly to soudy a já mám pocit, že tento návrh jde opačným směrem,“ konstatoval ředitel české pobočky Transparency International David Ondráčka.
Zákon v této podobě odmítá i opozice. „Veřejnost má mít právo na to, aby věděla, jaké prostředky jsou vypláceny z veřejného rozpočtu. Ty peníze nepatří ministrům, patří celému státu, patří veřejnosti,“ upozorňuje stínový ministr vnitra Jeroným Tejc (ČSSD).
Oldřich Kužílek, poradce pro otevřenost veřejné správy:
„Můžeme přemýšlet pouze o tom, že čím je ten člověk níže, tak ten pravidelný plat se může rozostřovat – tzn. uvádět v jakési škále od do, třeba po pěti tisících. Ale mimořádné odměny je potřeba zveřejňovat na jakékoli úrovni. (…) Já ten zákon, tak jak je navržený, považuji za výsměch vládě a výsměch ministrovi vnitra. Návrh je přesně opačný, než vláda uložila. Obsahuje velké množství obstrukčních příležitostí. Vláda by si měla zjednat jasno v tom, co je vlastně plněním úkolů protikorupční strategie.“
A kritici upozorňují ještě na jednu věc – soud už několikrát rozhodl, že veřejnost má na takové informace právo. Například ve sporu o informace o platech prezidentova tajemníka Ladislava Jakla a vicekancléře Petra Hájka. Městský soud se ztotožnil s větou, že „za příjemce veřejných prostředků je nutno považovat i státem placené zaměstnance“. Ondráčka se proto domnívá, že pokud bude návrh přijat v podobě navrhované resortem vnitra, tak jej může Ústavní soud zrušit.
