Brno - Domácí vězení by mohlo pomoci vyřešit problém českých věznic, které praskají ve švech. V Česku si své tresty za mřížemi odpykává přes 23 tisíc lidí. Podle vězeňské služby už přeplněnost zařízení ohrožuje i bezpečnost. Na poplach bije i ombudsman. Do Brna proto svolal schůzku, které se zúčastnil náměstek nejvyššího státního zástupce Stanislav Mečl i ředitel vězeňské služby Jiří Tregler.
Sněmovnou ve středu navzdory vetu prezidenta prošla novela, díky které má být domácí vězení využíváno jako trest častěji. Lidé by ho mohli dostat například za drobné krádeže nebo za zanedbání povinné výživy. Věcí státu by potom bylo vyřešení dohledu nad dodržováním trestu, například pomocí elektronických náramků.
Na 100 000 obyvatel připadá v ČR 230 vězňů, evropský standard je 130 až 150
Podle Treglera je nyní domácí vězení využívané jen minimálně. Za jednoho člověka ve vězení přitom stát zaplatí 1 000 korun denně, jeden den monitorovaného domácího vězení stojí 165 korun. Domácí vězení vítá i Mečl: „Státní zastupitelství je vděčné za to, že se rejstřík alternativních trestů rozšiřuje.“ Domácí vězení je podle něj možné uložit těm lidem, kteří nejsou společnosti nebezpeční. Mohlo by také sloužit jako nahrazení části trestu u lidí s dobrou kázní.
Podle vedení vězeňské služby přitom s rostoucím počtem vězňů stoupá i bezpečnostní riziko. „Dochází mnohem častěji ke konfliktům pro různé banální každodenní situace,“ potvrdil Tregler. Nejplnější věznice jsou například v Příbrami nebo v Kynšperku nad Ohří. Podle Petry Zdražilové z kanceláře ombudsmana se plná kapacita projevuje například tím, že někde není vždy možné osprchovat se teplou vodou. Ve většině věznic je to jen jednou týdně. V současné době jsou proto podané dvě stížnosti na zacházení s vězni v českých věznicích. „Jsou tam ty podmínky takové, že ještě toho člověka deptají, protože nemá prostor pro trošku soukromí,“ uvedl Varvařovský.
Odborníci dnes v Brně řešili například i chování personálu k odsouzeným. Problém plných věznic totiž znamená také méně personálu, který by se odsouzeným mohl věnovat a přispět k jejich nápravě. Na jednoho vychovatele by mělo připadat 20 odsouzených, v praxi jich je až 60.
