Naturisté, resp. nudisté, představují v Německu početnou skupinu dodnes. Mají svá vymezená místa, někde dokonce jsou samostatným tržním segmentem. „Na druhé straně jde o antiautoritativní hnutí, například v Postupimi tito lidé jak v dobách NDR, tak dnes udržují nudismus na místě, kde je zakázaný a stojí to na každé ceduli,“ přibližuje publicista Jaroslav Šonka. V celoněmeckém měřítku fenomén charakterizuje jako klubovou záležitost. „Ta tradice už je v podstatě stoletá,“ dodává Šonka s tím, že němečtí policisté se takovýmto věcem vyhýbají.
Nudista a naturista Ivo Žurek k historii v Česku poznamenává, že nudistické pláže vznikaly spontánně a izolovaně podle místa, kam se turisté ze zemí východního bloku vraceli. „Když lidé byli z Plzně, přijeli a založili nudapláž na borské přehradě u Plzně, když šlo o Ostraváky, založili sdružení československých naturistů poblíž Ostravy a tak dále. Myslím, že to byla taková vlna, která se pozvolna sunula kupředu,“ míní Žurek.
Lidé často nudismus a naturismus zaměňují, Ivo Žurek vidí v naturismu druh životní filosofie: „Tak jako to bylo v Německu 20. let za Výmarské republiky, úprk z kanceláří, od strojů a vůbec narůstající civilizační tlak… Naturismus je opravdu úprk od civilizace.“ Sám Ivo Žurek vnímá tento styl jako přiblížení se k ráji, na který není nutné čekat až po smrti, ale je možné ho svým způsobem prožívat už v pozemském životě.
Co do případné zvídavosti o tělesné kontury druhých se podle Žurka naturisté a nudisté drží pravidla příliš si druhé neprohlížet. „Kdo se upíná pouze na pohledy a pozorování vnadných naturistek, patří trošku do jiné skupiny,“ dodává. Pro návštěvníky nudapláží v plavkách či oděvech se v rámci komunity vžil slangový pojem „textilák“. Ivo Žurek říká, že tito lidé nepatří k dvakrát vítaným návštěvníkům nudapláží třeba i proto, že těchto míst jsou oproti běžným plážím pouze desítky. „Myslím, že textilní veřejnost má daleko větší možnosti vyžití než okupovat tyto naše pláže,“ podotýká.
