Dá se v 21. století přehlédnout přírodní památka velká jako 20 Krkonošských národních parků? Odpověď zní ano.
Za Velkým bariérovým útesem se skrýval ještě jeden. Objevili ho až letos
- Velký bariérový útes lemuje severovýchodní pobřeží Austrálie v délce více než 2000 kilometrů. Je to největší komplex korálových útvarů na světě a jeden z největších magnetů, který láká turisty do Austrálie. Tvoří ho 2600 oddělených korálových útesů a 300 korálových ostrůvků.
Australský Velký bariérový útes je jakousi přírodní obdobou Velké čínské zdi: každý si je představuje jako neporušené a souvislé. Ale přitom se oba skládají z mnoha menších dílů – je to hustá síť jednotlivostí, které tvoří celek. Velký bariérový útes je jedinou konstelací živočichů na Zemi, která je viditelná i z Měsíce.
„Nový“ korálový útes leží jen kousek od toho starého. Biologové již 30 let věděli o jeho částech, ale že tvoří jednotlivé skupinky propojený celek, to popsali biologové z Univerzity Jamese Cooka až nyní. Nově objevený útes se skládá z asi 300 metrů velkých kopečků ve tvaru vdolků. Ty pak dohromady tvoří obrovský geologicko-biologický útvar o velikosti asi šest tisíc kilometrů čtverečních.
Obří vdolky jsou tvořené silně zvápenatělými stélkami zelené mořské řasy Halimeda. Ta používá „zkamenělé“ části jako ochranu pro živé části před nočními býložravci – jakmile zapadne slunce, stahují se živé části řasy hluboko dovnitř zvápenatělé stélky.
„Věděli jsme o těchto geologických strukturách v severní části Velkého bariérového útesu už řadu let, konkrétně asi od roku 1970. Ale až doposud jsme neznali jejich ohromný počet, rozměry a neviděli jsme celkový pohled na ně,“ popsal spoluautor studie Robin Beaman ve zprávě o projektu. „Hlubší patra mořského dna za známou částí korálového útesu nás opravdu překvapila. Nové údaje dokazují, že velikost tohoto hlubokého útesu je nejméně třikrát větší, než se vědci doposud domnívali. Táhne se od oblasti severně od Port Douglas až po Torresův průliv.“
Moderní technologie pod hladinou
LiDAR (Light Detection And Ranging, také LADAR) je metoda dálkového měření vzdálenosti na základě výpočtu doby šíření pulsu laserového paprsku odraženého od snímaného objektu. LiDAR lze mimo jiné použít pro měření vzdálenosti, mapování terénu nebo měření vlastností atmosférických jevů.
ZDROJ: Česká astronomická společnost
Tým, který objev oznámil, využíval ty nejmodernější technické prostředky – například přístroj LiDAR. Vědci pomocí něj z letadla Australského královského námořnictva mohli podrobně změřit, jaké jsou rozměry útesu.
Vědci nebyli schopni zatím potvrdit, jestli nově nalezený útes také trpí podobnou krizí jako Velký bariérový. Plných 93 procent Velkého bariérového útesu je totiž již zasaženo blednutím korálů, které signalizuje jejich postupný úhyn. Uvedli to v dubnu australští vědci, podle nichž bude pravděpodobně polovina korálů útesu nakonec zničena.
Barvu útesu dodávají řasy, které také korálům dopravují výživné látky z mořské vody a díky nimž korálové kolonie rostou. Když je voda v oceánu příliš teplá, koráli se začnou řas zbavovat. Lehce vybledlí koráli se mohou při poklesu teploty vody ještě vzpamatovat, hůře postižení „hladovějící“ koráli jsou náchylnější k nemocem a umírají.
Australské úřady svádějí blednutí Velkého bariérového útesu především na klimatický jev El Niňo, který byl v letech 2015–2016 jedním z nejsilnějších za posledních 20 let. Moře se v důsledku jevu El Niňo otepluje, což vadí korálům, kteří potřebují pro život stálou teplotu vody.
Podle ekologů je ale rovněž na vině globální oteplování planety způsobené lidskou činností. Austrálie patří k zemím s největším množstvím emisí uhlíku na obyvatele, protože při výrobě elektřiny spoléhá na tepelné elektrárny, připomněla agentura Reuters.
Nejhůře zasažena je severní část útesu, jižní část má prý naopak naději, že by se mohla rychle vzpamatovat. Podívejte se, jak vypadá část zasažená blednutím: