Australští přírodovědci s úspěchem pozorovali v hlubinách oceánu extrémně vzácné krakatice s obrovskými chapadly.
Krakatice z rodu Magnapinna patří k nejzáhadnějším tvorům oceánů. Vědci o nich téměř nic nevědí, nemají ani české jméno a až doposud byly pozorovány jen dvanáctkrát, žijí totiž v hloubce pod dva tisíce metrů. Výjimečné jsou krakatice také svými ploutvemi, které mají na stranách hlavy; připomínají sloní uši. Na první pohled připoutají pozornost i jejich chapadla – ta jsou mnohem delší než tělo těchto krakatic a mohou měřit až čtyři až osm metrů.
Vědci o krakaticích kvůli jejich izolovanému způsobu života v hlubinách téměř nic nevěděli – znali jen jejich přibližné rozměry, ale netušili nic o jejich ekologii ani chování. Nová pozorování ale odhalila spoustu zajímavého a nečekaného. Vědci krakatice sledovali ve Velkém australském zálivu; bylo to vůbec první pozorování u Austrálie a také první, které naznačilo, že tito tvorové zřejmě žijí jakousi formou společenského života. Biologové totiž viděli více exemplářů na jednom místě – byly sice stovky metrů od sebe, ale sdílely stejný prostor. Přitom jiné druhy krakatic žijí mnohem samotářštějším stylem života.
- Velký australský záliv je zálivem v Indickém oceánu, který se rozkládá v záhybu australského kontinentu. Má rozlohu 494 000 km² a šířku 1150 km. Hloubky se pohybují kolem 100 m. Na jihu sousedí s Indickým oceánem, na severu s útesy Nullarborské planiny. Záliv je na západě ohraničen mysem Cape Pasley a na východě mysem Cape Carnot. Pevnina záliv obklopující sestává převážně z pouští a polopouští, proto do něj neústí žádný významnější vodní tok. Pobřeží je jen velmi řídce osídleno, takže tu nejsou ani žádné větší přístavy.
Vědci také mohli poprvé reálně změřit jejich velikost. Starší pozorování byly jen odhady založené na srovnání s velikostí okolo plujících ryb. Tentokrát ale proběhlo přesně měření, které ukázalo, že přinejmenším pozorované exempláře jsou výrazně menší, než se zdálo. Tělo krakatic měřilo pouhých 15 centimetrů – ale chapadla byla víc než desetkrát delší, měla přes 180 centimetrů.
Expedice, která krakatice studovala, na ně narazila vlastně náhodou; když oceánologové uviděli první exempláře, uvědomili si, jak výjimečné tvory mají před objektivy. Okamžitě se vrátili pro specializované vybavení a cíl expedice se změnil: prostudovat tyto enigmatické hlavonožce.
Sledovali je pak jednak z kamer tažených za loděmi, tak i z podvodních dronů. Celkem se podařilo pořídit asi 40 hodin záběrů v hloubkách mezi 950 a 2400 metry pod hladinou, je na nich zachyceno pět exemplářů krakatic.
