Asi 425 kilometrů východně od afrického pobřeží leží ostrov Madagaskar – jedno z nejpozději lidmi kolonizovaných míst na Zemi. Vědci nyní popsali, že lidé obsadili toto území před 10 500 lety; o osm tisíc let dříve, než naznačovaly starší teorie.
Na Madagaskaru žila před příchodem člověka obří zvířata. Monstrózní nelétaví ptáci aepyornisové nebo gigantičtí lemuři větší než gorila. Vědci dlouho diskutovali o tom, jestli za vyhubení výjimečné madagaskarské megafauny je zodpovědný člověk, nebo zda obrovská zvířata vymřela sama – bez lidského přičinění.
Archeologové přišli s objevem, který ukazuje současně dvě věci: jednak se lidé zřejmě na Madagaskar dostali mnohem dříve, než se předpokládalo, a za druhé obří zvířata s lidmi žila v jakési symbióze.
Tamní zvířata prosperovala od doby, kdy se Madagaskar odtrhl od kontinentální Afriky – před přibližně 88 miliony lety. Na kostech obřích nelétavých ptáků aepyornisů byly teď nalezeny stopy po čepelích, což naznačuje, že ptáci a lidé spolu existovali déle, než se čekalo.
Až doposud bylo pro archeology a antropology složité najít stopy po nejstarších osídleních na Madagaskaru. Vědělo se, že kolonizace z jižní Afriky a Indonésie proběhla kolem roku 500 našeho letopočtu, některé nálezy na severovýchodním pobřeží ostrova naznačují lidskou přítomnost už 2500 let předtím.
Co změnilo 10 let
Roku 2008 se americkým antropologům donesla zpráva, že v oblasti IIakaka na Madagaskaru našli hledači safírů dinosauří kosti. Vědce to zaujalo a vydali se předměty studovat – ukázalo se ovšem, že vůbec nejde o kosti druhohorních dinosaurů, ale o mnohem mladší zvířata: masivní lemury, velké hrochy, obří želvy a krokodýly. Našly se také kosterní pozůstatky „sloních ptáků“ aepyronisů – možná až půltunových ptáků, kteří mohli na výšku měřit víc než 3 metry. Byli pochopitelně nelétaví, tak velký tvor nebyl schopný vznést se do vzduchu.
Na kostech aepyornise vědci našli při podrobné analýze stopy po lidských nástrojích – s největší pravděpodobností vznikly, když lidé pomocí ostrých kamenných nástrojů tuto kořist zpracovávali. Měření izotopu uhlíku 14C prokázalo, že kosti pocházely z doby před 10 500 lety – což zcela přepisuje dějiny lidské přítomnost na ostrově.
Je velmi nepravděpodobné, že by se tyto stopy po kamenných nástrojích objevily na kostech později, kosti by byly staletí poté už zcela nepoužitelné, nikdo by neměl důvod s nimi cokoliv dalšího dělat.
Vědci přitom čtyři desítky let uznávají teorii Paula Martina, archeologa z University of Arizona. Ten tvrdil, že megafauna, tedy zvířata, jako byli například mamuti a další velcí savci, z povrchu Země zmizela v důsledků „bleskové války“, kdy je vyhubil příchod lidských lovců. Na vyhynutí živočichů by tedy podle této teorie neměly mít dopad jiné vlivy, například změny klimatu, k nimž v té době také docházelo.
A právě Madagaskar byl „bojištěm“, na němž si obě strany tohoto vědeckého sporu ověřovaly své hypotézy a teorie. A právě důkaz, že lidé žili po boku obřích aepyornisů déle než 9000 let, by mohl poslat výše popsanou teorii do propasti dějin. Podle autorů studie samotný lov nestačil na likvidaci velkých ptáků; to dokázala způsobit teprve změna podmínek na ostrově, kterou tam přinesli zemědělci. Ti začali měnit lesy na pole a ovlivnili přirozené prostředí „sloních ptáků“ natolik, že vymřeli.
Zatím je ale na další a hlubší závěry příliš brzy; je samozřejmě možné, že první kolonizace Madagaskaru byla vlastně neúspěšná a že první skupině lovců se na ostrově nepodařilo uchytit. Jiné podobné případy, které jsou se situací na Madagaskaru srovnatelné, totiž ukazují, že lidé velká zvířata umí zlikvidovat neobyčejně rychle. Typickým příkladem je Nový Zéland, kde obří nelétaví ptáci moa vymřeli jen století poté, co se sem dostali první Polynésané.
Bude tedy zapotřebí ještě dalších objevů, které by pomohly stopy prvních lidí na Madagaskaru lépe popsat. Archeology nejvíce zajímají konkrétní kamenné nástroje – ty by totiž prozradily o těchto lidech a jejich kultuře nejvíc informací.
