Po několikatýdenní hlubinné expedici objevili vědci z celého světa u jihozápadního pobřeží Sicílie tři podvodní sopky. Nově nalezené vulkány jsou nejméně šest kilometrů široké a tyčí se více než 150 metrů nad okolním mořským dnem. Badatelé si nejsou zcela jistí, zda jsou aktivní.
Vědci objevili v moři u Sicílie tři sopky. Mohou být aktivní
Italský Národní institut oceánografie a aplikované geofyziky (OGS) objevil v mořské oblasti mezi městy Mazara del Vallo a Agrigento řadu podvodních sopek už v roce 2019. Teď na výzkum vědci navázali průzkumem mořského dna podél Sicilského průlivu.
Zkoumali ho z mobilní základny na palubě německého plavidla Meteor a dokončili jej teprve před několika dny. Mezi 16. červencem a 5. srpnem shromáždili vzorky hornin, včetně lávových usazenin, které budou v nadcházejících měsících podrobeny detailní analýze. Některé výsledky jsou už ale známé teď. A jsou pro poznání této oblasti dost zásadní.
„V oblasti jsme zaznamenali hydrotermální aktivitu, ale ještě je příliš brzy na to říct, jestli jsou tyto sopky aktivní,“ řekl Dario Civile z OGS. Vědci podle něj ale nejprve musí analyzovat sesbírané vzorky.
Výzkumníci během expedice objevili také sto metrů dlouhý a sedmnáct metrů široký vrak lodi zhruba v polovině cesty mezi sopečným ostrovem Linosa a Sicílií. „Stále o tomto vraku nic nevíme a v tuto chvíli ani není možné zjistit, z jaké doby pochází,“ řekl Civile.
Expedici vedla Maltská univerzita společně s OGS, na průzkumu se ale podílela řada dalších výzkumných ústavů z celého světa.
Podmořské erupce lidstvo často ani nezaznamená, většinou totiž ani nedorazí k hladině. Předpokládá se však, že pod vodou se nachází více než jeden milion sopek, které jsou zdrojem osmdesáti procent sopečné činnosti na celém světě.
Boj o zmizelý ostrov
Civile uvedl, že v minulosti podmořské sopky v této konkrétní oblasti již jednou vybuchly a následně se zde objevily malé ostrůvky. Někde se vynořily z vody jen krátce a poté zase zmizely v moři. Dne 18. července 1831, několik kilometrů od nedávného objevu, prorazil sopečný ostrov hladinu Středozemního moře, zhruba padesát kilometrů od města Sciacca.
Krátce poté vedl kapitán Humphrey Le Fleming Senhouse britskou námořní výpravu k vrcholu, který pojmenoval po prvním lordu admirality Jamesi Robertu George Grahamovi. Král tehdejšího království obojí Sicílie Ferdinand II. byl rozzuřen ztrátou potenciální strategické základny a vyslal válečnou loď, aby nahradila britskou vlajku.
Vylodila se zde také francouzská výprava, která ostrůvek pojmenovala Giulia, čímž se rozpoutal trojstranný spor, který však za několik měsíců náhle skončil. V prosinci 1831 ostrov, který Sicilané nazývali Isola Ferdinandea na počest Ferdinanda II., zase zmizel.
V listopadu 2000 vyvěsili sicilští potápěči na této bublající podmořské sopce vlajku, aby zmařili případné nároky na britskou svrchovanost v případě, že by se znovu vynořila. Byli přivoláni potomci rodu Bourbonů, kteří kdysi vládli Neapoli, a do moře byla spuštěna pamětní deska s nápisem: „Vždycky bude sicilská.“