Před dvaceti lety vědci na indonéském ostrově Flores objevili fosilie pravěkého hominida, který dosahoval výšky pouze 107 centimetrů, takže dostal přezdívku hobit. Nově prozkoumané nálezy ukazují, že někteří zástupci druhu Homo floresiensis žijící na ostrově byli dokonce ještě zhruba o šest centimetrů menší.
Ostatky zatím „nejmenšího z hobitů“ se našly na lokalitě Mata Menge, která leží asi 75 kilometrů od jeskyně, kde byly objeveny ty první. Naznačuje to, že právě tato oblast tvořila centrum regionu, kde Homo floresiensis žil. Bylo to asi před 700 tisíci lety, což je výrazně dříve než starší nálezy tohoto druhu, jež jsou staré jen několik desítek tisíc let.
Autoři studie, která vyšla v odborném časopise Nature Communications, uvádějí, že nejnovější objev podporuje teorii, že Homo floresiensis se vyvinul z druhu Homo erectus. Ten se podle nich z nějakého důvodu dostal na ostrov Flores a uvázl tam. Jak se to mohlo stát, vědci zatím netuší. Nový nález, který tvoří drobná pažní kost, je anatomicky podobný dříve nalezeným kostrám „hobitů“. Zuby ze stejné lokality připomínají spíše zuby druhu Homo erectus, ale jsou mnohem menší.
Někteří vědci v minulosti usuzovali, že se Homo floresiensis mohl vyvinout z primitivnějších druhů jako Homo habilis nebo Australopithecus afarensis. Tento výzkum ale v podstatě tuto hypotézu zcela vyvrací.
„Znamená to, že u Homo floresiensis došlo k dramatickému zmenšení velikosti těla oproti zástupcům druhu Homo erectus, jejichž tělo bylo velikostí podobné moderním lidem,“ přiblížil spoluautor studie Jousuke Kaifu z tokijské univerzity. Druh touto změnou prošel v reakci na život na ostrově, uvedl další ze spoluautorů studie Gert van den Bergh. Podle paleontologa Adama Brumma se tak stalo v době před milionem až 700 tisíci lety.
Ostrovní trpaslíci i obři
Tento fenomén věda velmi dobře zná, označuje se jako „ostrovní nanismus“. Jde o poměrně složité změny, které se mohou projevit i opačně, kdy se některé druhy zvířat naopak na ostrovech významně zvětšují. Oba jevy jsou součástí obecnějšího „ostrovního efektu“ neboli „Fosterova pravidla“. To tvrdí, že když pevninská zvířata kolonizují ostrovy, malé druhy mají tendenci se zvětšovat, zatímco velké druhy se naopak zmenšují. Jde o důsledek toho, že v ostrovních ekosystémech většinou působí odlišné selekční tlaky než na pevnině.
Těchto důvodů může být více, jednak na ostrovech často chybí predátoři, ale také zde je jen omezené množství zdrojů. „Existuje přesvědčení, že být malý má na ostrově víc výhod než být velký. Periodický nedostatek potravy je pravděpodobně hlavním důvodem,“ doplnil van den Bergh.
„Ostrovní nanismus je dobře známý z fosilií živočichů nalezených na ostrovech ve Středomoří a v Indonésii, kteří byli miniaturními verzemi jejich pevninských předchůdců,“ připomněl vědec. „U živočichů nemáme s touto teorií problém, u hominidů se nám ale tato myšlenka přijímá hůře,“ dodal.
Nejmenší lovec slonů
Zatímco hobiti z knih J. R. R. Tolkiena jsou vykreslováni jako dobromyslný národ trošku pohodlných zemědělců, „hobiti“ z Floresu byli navzdory svým drobným rozměrům velmi schopní lovci. V jeskyni, kde byly objeveny jejich první ostatky, se totiž našly i důmyslné kamenné nástroje. Ty jednak naznačují, že byly vyrobené pro asi metr vysoké bytosti, ale zejména to, že se využívaly pro zpracování zabitých mláďat stegodona.
Šlo o pravěkého chobotnatce podobného slonovi, který za normálních okolností měřil na délku až osm metrů. Nicméně na Floresu prošel stejným procesem, který je popsaný výše – zmenšil se a vážil pouhých 300 kilogramů. I tak musel pro drobné mužíčky představovat velmi nebezpečnou kořist; jejich schopnost ho lovit ukazuje na jejich organizovanost a pokročilejší inteligenci.
„Hobiti“ na Floresu vymřeli zřejmě před asi 13 tisíci lety, po sopečných erupcích, které způsobily vyhynutí velkých zvířat. Existují ale anekdotická svědectví o tom, že malí humanoidní tvorové mohli přežívat v odlehlých částech ostrova i mnohem déle a setkávali se i se zástupci moderních lidí. Možná dokonce i s Portugalci, kteří tam přistáli až v šestnáctém století.
