V Atlantiku se v minulých dnech vytvořil hurikán Beryl. Jde sice o první hurikán letošní sezony, ale už si zapsal několik „nej“. Například se stal nejdřívějším hurikánem páté, tedy nejsilnější kategorie podle Saffirovy-Simpsonovy stupnice, s rychlostmi větru přes 250 kilometrů za hodinu.
V oku hurikánu jsou vidět hvězdy i Měsíc. Může být větší než celé Česko
Beryl je druhý nejsilnější hurikán v historii, který zasáhl Návětrné ostrovy, jež tvoří jižní část Malých Antil na jihovýchodě Karibiku. Hlášeny jsou značné materiální škody, což je pro místa zasažená centrální oblastí silného hurikánu typické. Některé části zasažených území přitom zažily i přechod oka hurikánu – kruhovité oblasti, která je typická pro všechny dobře vyvinuté tropické cyklóny. S okem se tedy setkáme nejen u hurikánů, ale i pacifických tajfunů nebo cyklón v Indickém oceánu.
Oko hurikánu je krásně pozorovatelné především z výšky, tedy prostřednictvím meteorologických družic. Jejich nejnovější generace umožňují snímat každou minutu, a navíc i s velkým prostorovým rozlišením. Lze tak získat velmi působivá a téměř plastická videa této zajímavé části tropických cyklón.
Základní mechanismy fungování hurikánu: eye = oko, eyewall = stěna oka, warm moist air = teplý vlhký vzduch, descending air = sestupný vzduch, low pressure = nižší tlak
Velikost oka hurikánu bývá v průměru nejčastěji mezi třiceti a šedesáti kilometry. Vůbec nejmenší oko měl hurikán Wilma v říjnu 2005, necelé čtyři kilometry. Naopak oka tajfunů Carmen (srpen 1960) a Winnie (srpen 1997) nad severozápadním tropickým Pacifikem dosáhla mimořádné velikosti o průměru 370 kilometrů – do takového oka by se pohodlně vešlo celé Česko.
Sledujte satelitní záběry oka tropické bouře (zdroj: Reuters)
Duše hurikánu
Říká se, že „oko, do duše okno“. S lehkou nadsázkou to platí i pro pohled do oka hurikánů. Jde o zajímavou oblast, neboť přináší podmínky počasí, které bychom na první pohled v tropické tlakové níži nečekali. Znamená to většinou skoro jasné nebe beze srážek a slabý vítr nebo bezvětří. V noci je zase možné v něm spatřit hvězdy, případně Měsíc.
Příčinou tohoto specifického počasí jsou v první řadě sestupné pohyby, které vznikají jako kompenzace mohutných výstupných pohybů ve stěně obklopující oko hurikánu. Tyto sestupné pohyby vedou k ohřívání vzduchu a rozpouštění oblačnosti, případně brání vzniku oblačnosti nové. Míra ohřevu vzduchu je větší ve výšce, kde dosahuje až deseti stupňů, zatímco u zemského povrchu je rozdíl maximálně dvoustupňový. Současně se vytváří takzvaná subsidenční inverze teploty vzduchu. Kromě sestupných pohybů se uplatňuje ještě působení odstředivé síly.
Oko je obklopeno stěnou složenou z vertikálně mohutné kupovité oblačnosti (vrcholky přesahují i patnáct kilometrů), což může při pohledu z výšky připomínat obrovský amfiteátr. Na rozdíl od oka se zde vyskytují nejintenzivnější srážky, a především nejsilnější vítr z celého hurikánu. A je to právě stěna oka, která přináší největší škody při zásahu ostrovů nebo pevnin.
Tento ostrý kontrast v počasí mezi stěnou a okem byl hlavně dříve příčinou řady neštěstí, kdy se lidé domnívali, že už hurikán skončil a nastal klid. Ten ale následně vystřídalo divoké počasí související se stěnou oka a už nemusel být čas vrátit se do úkrytu. Navíc se s přechodem oka hurikánu přes dané místo mění směr větru na opačný – což může být fatální pro stavební konstrukce narušené působením předchozí stěny oka, respektive větru v jednom směru.
Oko a stěna
Zajímavé je, že stěna oka nebývá příliš stabilní součástí hurikánu. Občas totiž pozorujeme její zhroucení, kdy se vlivem dynamických podmínek z vnějších dešťových pásů zformuje nový kruhový pás, který se přesouvá do centra a oslabuje vnitřní stěnu oka, která se postupně úplně zhroutí.
To vede k zeslabení hurikánu – tlak vzduchu stoupá a rychlost větru klesá. Ale jen přechodně. Jakmile dojde k nahrazení původní stěny oka hurikánu stěnou novou, dojde opět k jeho zesílení, přičemž oblast s nejsilnějším větrem se často zvětší.
U intenzivních tropických cyklón jde o obvyklou věc, která může nastat i opakovaně. V případě intenzivních cyklón se navíc ve stěně oka vytvářejí mezocyklóny (malé útvary s tendencí otáčení proti směru hodinových ručiček na severní polokouli), v nichž dochází k lokálnímu zesílení větru. Tyto mezocyklóny pak při přechodu na pevninu často přispívají ke vzniku tornád. Mimochodem, patné byly i ve stěně oka výše zmíněného hurikánu Beryl.