Od začátku jednadvacátého století se Evropa dokázala zbavit obrovského množství emisí, které znečišťovaly životní prostředí. V nové analýze údajů za několik desetiletí pomohla vědcům umělá inteligence.
V Evropě se vynikajícím způsobem daří zlepšovat kvalitu vzduchu. Problémem zůstává znečištění ozonem
Studie vedená barcelonským Institutem pro globální zdraví popsala, jak se během tohoto století měnily koncentrace znečišťujících látek několika druhů. Vědci dokázali shromáždit údaje z celého kontinentu a s analýzou jim pomohly umělé inteligence.
Zajímaly je znečišťující látky malých rozměrů PM2,5, PM10, ale také oxidu dusičitého NO2 a ozonu O3. Data obsáhla více než 1400 regionů v 35 evropských zemích, ve kterých žije 543 milionů obyvatel. Výsledek je tedy asi nejdetailnější i nejrozsáhlejší popis znečištění, jaký kdy vznikl – výsledky vyšly v odborném žurnálu Nature Communications a ukazují, že celková úroveň částic PM2,5 a PM10 i oxidu dusičitého se ve většině částí Evropy snížila.
- Pro PM10 platí denní limit 50 mikrogramů na metr krychlový. Překračování limitu je tolerováno maximálně 35 dní v roce. Například na Ostravsku bývá překračován sto i více dní.
- Pro PM2,5 nejsou v Česku stanoveny hodinové nebo denní koncentrace, pouze průměrná roční povolená hodnota – 25 mikrogramů na metr krychlový. Podle Světové zdravotnické organizace je bezpečná hodnota do 10 mikrogramů.
- Největšími zdroji atmosférického aerosolu jsou především vysokopecní spalovací procesy, cementárny, vápenky, lomy, těžba, doprava atd.
Nejvíce se dařilo snižovat koncentrace PM10, následované NO2 a PM2,5. Tam se ročně jejich množství snižovalo průměrně o 2,72 procenta, 2,45 procenta a 1,72 procenta. Může se to zdát málo, ale během dvaceti let se takový úbytek o dvě procenta ročně projeví snížením znečištění téměř o polovinu. Naopak se nedaří stále zbavit ozonu, s nímž se nejvíce potýká jih Evropy.
Dny, kdy se nedá dýchat
Studie se zabývala také počtem dnů, kdy byly překročeny limity pro dvě nebo více znečišťujících látek současně. To je souhra okolností, která už znamená pro člověka zhoršenou kvalitu života. Také tady došlo k významnému zlepšení, přesto asi 86 procent Evropanů zažije jeden takový den za rok.
Modely shromáždily údaje z různých zdrojů, včetně satelitních odhadů aerosolů, údajů o atmosféře a klimatu a informací o využití půdy. Analýzou těchto odhadů znečištění ovzduší tým vypočítal průměrný roční počet dní, kdy je překročen denní limit WHO pro jednu nebo více látek znečišťujících ovzduší.
Autoři potvrdili, že přes toto zlepšení kvality ovzduší žije 98,10 procenta, 80,15 procenta a 86,34 procenta evropské populace v oblastech, kde jsou překračovány doporučené roční limity WHO pro PM2,5, PM10 a NO2. Tyto výsledky odpovídají odhadům Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) pro 27 zemí EU, které ale využívají pouze údaje z městských stanic.
Ozon je stále větší problém
Kromě toho žádná země nesplnila roční normu pro ozon. Více než 90,16 procenta a 82,55 procenta evropské populace žilo v roce 2019 v oblastech, kde byly alespoň čtyři dny překročené denní limity WHO pro PM2,5 a ozonu.
Během sledovaného období byly hodnoty PM2,5 a PM10 nejvyšší v severní Itálii a východní Evropě, zatímco hodnoty PM10 byly nejvyšší v jižní Evropě. Vysoké hladiny NO2 byly pozorovány především v severní Itálii a v některých oblastech západní Evropy, například na jihu Spojeného království, v Belgii a Nizozemsku.
Podobně se v jižní Evropě zvýšila koncentrace ozonu o 0,58 procenta, zatímco ve zbytku kontinentu se snížila nebo vykazovala nevýznamný trend. Naopak nejvýznamnější snížení PM2,5 a PM10 bylo pozorováno ve střední Evropě, zatímco u NO2 bylo zjištěno převážně v městských oblastech západní Evropy.
Autoři říkají, že výsledky tohoto výzkumu jsou zprávou zejména pro politiky, kteří by se měli zaměřit na to, aby vznikla lepší pravidla, která budou kontrolovat šíření těchto látek – hlavně ozonu.
Přízemní neboli troposférický ozon se nachází ve spodních vrstvách atmosféry. Nedostává se do ní přímo, ale vzniká z některých jiných látek, jež do ovzduší unikají, jako jsou těkavé organické sloučeniny (VOC), oxid uhelnatý (CO) a oxidy dusíku (NOx), které vznikají při spalovacích procesech, zejména v dopravě a průmyslu. Ve vysokých koncentracích může ozon poškozovat lidské zdraví, vegetaci a ekosystémy.
„Kontrola ozonu představuje složitou výzvu vzhledem k jeho sekundárnímu způsobu vzniku. Běžné strategie kontroly znečištění ovzduší, které se zaměřují na snižování emisí primárních znečišťujících látek, nemusí být dostatečné k účinnému zmírnění překročení limitů ozonu,“ doplnila Joan Ballester Claramuntová, která výzkum vedla. „Pro dlouhodobé řízení ozonu a ochranu veřejného zdraví je ale zásadní řešit změnu klimatu, která má vliv na tvorbu ozonu prostřednictvím zvýšeného slunečního záření a rostoucích teplot.“
