Nové analýzy známého archeologického nálezu z Dánska ukázaly, že se v Evropě doby bronzové migrovalo více, než se doposud věřilo.
Před dvěma roky zaskočil dánské archeology objev, že slavná Dívka z Egtvedu vůbec není Dánka. A nyní dánští archeologové oznámili, že i další slavná obyvatelka Dánska z doby bronzové, nazývaná Žena ze Skrydstrupu, také pocházela odjinud – s velkou pravděpodobností z území dnešních Čech.
Skrydstrupská žena žila v době kolem roku 1300 před naším letopočtem v Dánsku, kde byly její pozůstatky nalezeny – právě u obce Skrydstrup. Mezi svými vrstevníky musela vynikat už jen svou výškou, měřila totiž asi 170 centimetrů, což bylo přibližně stejně jako průměrný tehdejší muž, a o 10 centimetrů víc než průměrná žena.
Mezinárodní výměna žen
Analýza jejich ostatků ale především ukázala, že žena vůbec z Dánska nepocházela – pravděpodobně se do Dánska dostala z území dnešní České republiky nebo Německa, pocházet však mohla také z Francie. Pro archeology i historiky tento objev otevírá úplně nový způsob, jak chápat dobu bronzovou v Evropě.
Profesorka Karin Freiová z dánského Národního muzea pro média uvedla: „Nejsme si stoprocentně jistí, odkud pocházela, a zřejmě to nikdy nezjistíme. Ale určitě nebyla Dánka. Otevírá to tolik nových perspektiv. Víme totiž, že Dívka z Egtverdu nebyla výjimečným případem.“ Vědkyně naráží na starší velmi dobře známý případ kostry objevené už ve dvacátých letech dvacátého století.
„Celý nález z roku 1921 je něco, co můžeme dánským archeologům vlastně jen tiše závidět, neboť v našich oblastech by se kvůli půdním podmínkám takto nezachoval. Severské vlhké prostředí totiž umožnilo dochování organických materiálů, které nám nastínily obraz nejen dívčiny smrti, ale také života. Pozůstatky dívky, pohřbené podle dendrochronologických analýz v létě roku 1370 př. Kr., byly uloženy v dubové rakvi s víkem. Nedávné analýzy však do celé záhady vnesly nové světlo. Odborníci z dánského Národního muzea zkoumali obsah stroncia v dívčiných zubech, nehtech a vlasech. V těch se totiž izotopy stroncia, procházející potravním řetězcem přes rostliny a živočichy ze zvětrávajících krystalických vyvřelých hornin, ukládají v prvních 10 až 15 letech života.
A protože v různých oblastech se liší i geologické podloží, můžeme tak sledovat, kde se daný jedinec stravoval, a na základě toho určit, kudy vedly jeho cesty v jednotlivých částech života. A při porovnání těchto výsledků s analýzou vlněných vláken z oblečení a přikrývky se ukázalo, že cesty dívky z Egtvedu byly opravdu zajímavé! Během posledních dvou let totiž podle těchto analýz podnikla dvě cesty mezi jihozápadním Německem a Jutským poloostrovem, kam znovu přijela jen měsíc či dva před svou smrtí. Co však bylo nejvíc překvapivé, oblast dnešního Německa, konkrétně okolí Černého lesa, bylo jejím rodným krajem! Takže žádná Seveřanka, ale zcestovalá Středoevropanka!“ uvádí Veronika Mikešová na webu Cesty archeologie.
Podobnosti čistě náhodné?
Obě dívky, jak ta z Egtvedu, tak ta ze Skrydstrupu, žily ve stejném období dějin a obě byly podobně staré; v době úmrtí měly mezi 16 a 18 roky. Obě byly pohřbené v dřevěných rakvích v mohylách – tento způsob pohřbívání byl vyhrazen jen pro elity. A obě byly cizinky.
Oba příběhy ukazují, že již v době bronzové lidé intenzivně cestovali a musely probíhat čilé vztahy. Je možné, že se sem ženy dostaly jako součást manželských smluv mezi dvěma skupinami, mohly být také dar. Obě rozhodně měly ve svých komunitách důležitou roli, a to přesto, že byly cizinkami.
