V padesátých letech 20. století hrozilo, že testy jaderných zbraní zničí nejprve křehkou rovnováhu světa ve studené válce – a pak celý svět. Dnes stejné testy, které proběhly před půl stoletím, mohou pomoci se zachováním posledních žijících slonů.
Největším nepřítelem afrických slonů žijících ve volné přírodě jsou pytláci. Poslední údaje z konce září letošního roku ukazují, jak rychle se jim daří slony vybíjet: Stačilo pouhých sedm let a v Africe přišlo o život asi 144 tisíc slonů, tedy třetina jejich celkového počtu.
Na letošním setkání organizace CITES (Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin) se proto slonům a pokusu o jejich záchranu věnovala velká pozornost. Řada signálů, které přišly z Johannesburgu, kde setkání probíhá, byly velmi pozitivní, jiné naopak značně znepokojivé.
Například Čína by ráda prosadila, aby přestaly fungovat vnitřní trhy se slonovinou, ale současně by ráda zařídila, aby se otevřel mezinárodní trh se slonovinou.
Následky studené války pomohou slonům
Ale zdaleka nejpozitivnější zprávou pro slony je přednáška amerického vědce Thure Cerlinga, již na jednání CITESu pronesl. Vysvětlil v ní, jak se dá využít důsledků testování atomových zbraní z 50. a 60. let 20. století pro blaho slonů.
Během těchto pokusů se do atmosféry uvolnilo velké množství radioaktivního izotopu uhlíku-14. Na Zemi se přirozeně vyskytuje ve vyšších vrstvách atmosféry, ale mezi roky 1952 a 1962 se v důsedku jaderných testů jeho obsah v atmosféře více než zdvojnásobil.
Pak zase poklesl, když se velmoci dohodly na zákazu pozemních testů nad povrchem. Tato špička je však dodnes jasně viditelná v řadě živočišných a rostlinných materiálů. Cerling a jeho tým přišli s metodou, jak podle srovnání koncentrace uhlíku-14 z doby výše zmíněné špičky s dobou poté přesně určit stáří biologického materiálu.
Tato metoda se dá využít pouze u zvířat, která pošla po roce 1955, což je ale u sledování pytlačení slonů zcela dostačující. Právě přesné určení toho, kdy zvíře zemřelo, je zásadním faktorem pro to, zda je slonovina z něj legální – či ne. Pašeráci dnes umí bez větších problémů zfalšovat dokumenty, díky nimž to vypadá, že čerstvě ulovená slonovina je velmi stará – takže se s ní smí obchodovat. Doposud chyběla spolehlivá a přesná metoda, která by stáří slonoviny určila. Když ji teď máme, mohlo by to pašerákům opět ztížit jejich snahu vyhubit jedno z nejkrásnějších zvířat planety.
