Elektřinu z českých uhelných elektráren mohou v nejbližších letech dostatečně spolehlivě nahradit levnější zdroje z okolních států, vyplývá ze studie projektu Fakta o klimatu. Naopak v teplárenství se podle autorů studie bude v nejbližších letech uhlí dál spalovat a dekarbonizace bude pomalejší. Pro udržení nízké ceny elektřiny a tepla je při odklonu od uhlí důležitý rozvoj moderní energetiky založené na obnovitelných zdrojích, uvádí studie.
Studie: Elektřinu z uhlí dokáží nahradit levnější zdroje, teplo ne
Drtivou většinu českých uhelných elektráren by podle analytického týmu Fakta o klimatu při zvýšení cen emisních povolenek nebylo ekonomicky výhodné provozovat. Z trhu s elektřinou by tyto elektrárny vytlačily levnější zdroje především z okolních států, jejichž kapacita je dostatečná i na pokrytí potřeb Česka. Odlišná situace je ale v uhelném teplárenství, kde podle studie nelze výrobu tak snadno nahradit, jako je tomu u elektřiny.
Uhelné elektrárny v Česku
Ze studie vyplývá, že Česko potřebuje rozvíjet solární a větrnou energetiku, neboť by to mohlo snížit velkoobchodní ceny elektřiny a zároveň její dovoz. Nutné je také rozšiřovat sítě, aby bylo možné připojovat další obnovitelné zdroje.
K zajištění spolehlivé a cenově dostupné dodávky elektřiny a tepla bude důležité dočasně udržet v provozu zbývající uhelné teplárny a k tomu nutnou těžbu uhlí, dokud nebudou k dispozici náhradní zdroje. Udržet v provozu uhelné elektrárny vychází podle studie odhadem asi na šest miliard korun veřejné podpory ročně do roku 2028.
Mezi státy, které při dražší emisní povolence navýší export, patří Švédsko, Rumunsko nebo Itálie. Některé státy se z čistých dovozců stanou vývozci, například Rakousko nebo Řecko.
Podíl uhlí na výrobě elektřiny
Co přinese budoucnost
Studie se zabývá dvěma způsoby, jak rozvíjet energetické zdroje do roku 2028. Rychlejší rozvoj má proti pomalejšímu, přirozenějšímu vývoji několik výhod. Bude potřeba méně dovážet elektřinu ze zahraničí, výroba elektřiny bude levnější a vznikne méně emisí. Navíc, pokud se správně postaví nové kogenerační zdroje, které vyrábí teplo i elektřinu zároveň, a posílí se schopnost ukládat a řídit energii, může Česko snadněji nahradit větší množství uhelných tepláren, vyplývá ze studie.
Byl by dostatek elektřiny i za nepříznivého počasí?
Ano. Analýzy pěti různých roků počasí ukazují, že při tuhé zimě i v obdobích s relativně nízkou výrobou z obnovitelných zdrojů je napříč Evropou dostatek zdrojů i přeshraničních propojení pro nasycení poptávky po elektřině v každou hodinu roku.
Co když přijde tuhá zima?
Uhelné zdroje o výkonu 3 GWe by Česku v kombinaci s ostatními zdroji a dovozem stačily pro pokrytí poptávky po elektřině i za počasí podobného tomu v lednu roku 1985, kdy v Evropě byla tuhá zima (což vyžaduje vysokou spotřebu elektřiny a současně nepřeje výrobě z obnovitelných zdrojů). Uhelné elektrárny a teplárny by v tomto období podle modelu dosahovaly maxima kombinovaného hodinového výkonu až 2,98 GWe. Po velkou část roku by však vyráběly jen málo elektřiny – ve více než polovině hodin v roce by výroba elektřiny nepřesahovala jeden GWe a i tak by po většinu času elektřinu z uhlí vyráběly pouze teplárny.
Co když dlouho nebude foukat vítr a svítit slunce?
Napříč všemi analyzovanými roky počasí je dostatek elektřiny v každou hodinu. V obdobích s nižší výrobou z obnovitelných zdrojů a vyšší spotřebou však tržní cena elektřiny může krátkodobě narůst a podléhat vyšší volatilitě.
Zdroj: Studie Fakta o klimatu
Rychlejší rozvoj zdrojů do roku 2028 v rozsahu uvedeném ve studii může velkoobchodní elektřinu v Česku zlevnit téměř o sedm eur (v převodu kolem 176 korun) za megawatthodinu, uvádí studie. Elektřina v Česku i tak nejspíš bude dražší než v Německu, ale přitom levnější než v Polsku.
Evropská unie se chce stát klimaticky neutrálním blokem do roku 2050, což vyžaduje odklon od uhlí, a tím snížit emise skleníkových plynů. Jedním z nástrojů je přechod na obnovitelné zdroje energie, což ukládají politické iniciativy v Zelené dohodě pro Evropu (Green Deal). Dalším příkladem mohou být emisní povolenky, které platí provozovatelé z energeticky náročných odvětí za vypouštění emisí oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů.
