Ještě před několika lety byly sajgy na hraně vymření. Díky účinným národním a mezinárodním ochranářským snahám se ale jejich status v Červeném seznamu změnil z kriticky ohroženého na téměř ohrožený.
Sajgy už nejsou kriticky ohrožené. Za změnu k lepšímu může mezinárodní koordinovaná snaha
Ekologové označují tento úspěch za triumf ochranářů, jeho dosažení trvalo dvacet let. Nejhůř bylo sajgám v Kazachstánu roku 2005, kdy jich zde žilo posledních 39 tisíc; dnes už jich zde běhají asi dva miliony.
Podle expertů z Oxfordu by takový úspěch nebyl možný, kdyby nespolupracovaly vlády několika států, v nichž sajgy žijí, ale také vědecké organizace a národní i mezinárodní neziskovky. „Všichni táhli stejným směrem,“ komentovala pro BBC výsledek oxfordská profesorka E. J. Milner Gullandová, která je předsedkyní Aliance pro ochranu sajgy. „Místní lidé musí mít možnost vrátit se k jiným způsobům obživy. Doposud pro ně bylo pytláctví nesmírně lákavým zdrojem obživy,“ dodala.
Popularitě sajg, která vedla k jejich záchraně, podle ní kromě jejich bizarního vzhledu pomohl i fakt, že se objevily v přírodopisném dokumentu Davida Attenborougha. „Jsou teď kulturním symbolem stepí a symbolizují svobodu,“ říká profesorka.
Mrtvé sajgy při epidemii roku 2010
Podivná antilopa z dob mamutů
Sajgy se dají na první pohled poznat podle jejich atypicky tvarované hlavy zakončené dlouhým čenichem, který připomíná chobůtek. Ten jim slouží v prašném prostředí, kde žijí, pro filtrování prachem nasyceného vzduchu v létě a k ohřívání mrazivého vzduchu v zimě. Podle nových poznatků má ale i funkci sexuální – samcům se totiž v době říje zvětšuje.
Tyto antilopy jsou skvěle adaptované na svůj biotop, který se dlouhé tisíce let příliš neměnil, ale o to hůř se přizpůsobují změnám. Právě proto potřebují lidskou ochranu, jaké se jim teď dostalo. Antilopy sajgy se po zemi potulují od poslední doby ledové, přežily mnohé ikonické vyhynulé druhy, jako jsou mamuti a šavlozubí tygři, a hrají klíčovou roli v ekosystému. Ovlivňují totiž svým spásáním stepí strukturu vegetace, exkrementy rozdělují živiny a následně tak podporují biodiverzitu v celém svém prostředí.
Jak zachránit druh
Vláda Kazachstánu investovala kvůli záchraně sajg značné prostředky do souboru účinných opatření, včetně iniciativ proti pytláctví, důkladných opatření v oblasti vymáhání práva a hraničních kontrol a zřízení řady nových státem chráněných území.
Klíčovou roli hrála Úmluva o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů, díky níž mohly vlády a další organizace koordinovat své snahy včetně ochrany klíčových stanovišť sajg a monitorování jejich populace. Současně spolupracovaly s místními komunitami na zvyšování jejich povědomí o problémech, kterým sajgy čelí, a na vytváření týmů strážců přímo z těchto komunit.
Zvýšení počtu sajg ukazuje, že opatření na ochranu těchto savců fungují a je třeba v nich pokračovat. Navzdory těmto dobrým zprávám je ale stále důležité přijmout opatření na ochranu přírody, aby měly sajgy v Kazachstánu dlouhodobě udržitelnou budoucnost a aby se zajistilo obnovení menších populací také v Mongolsku, Rusku a Uzbekistánu. I tam jsou ale změny docela nadějné.
Aktuální početní stavy sajgy v Rusku činí asi 38 tisíc jedinců, roku 2016 to bylo jen 4500 zvířat. V Uzbekistánu jich žije odhadem pět set, z nichž přibližně dvě stě bylo poprvé objeveno v oblasti Aralského moře v roce 2021, zatímco zbývajících tři sta kusů je izolováno migračními bariérami vytvořenými člověkem. V listopadu 2023 sčítání mongolského poddruhu zaznamenalo 15 540 zvířat. Hlavní pozitivní zprávou je, že od roku 2018, kdy tamní populace měla jen 3391 zvířat, nebyly zaznamenány žádné případy pytláctví.
Vědci tvrdí, že tento druh se plně obnoví pouze tehdy, pokud znovu získá svou roli v ekosystému v celém svém areálu. Všechny hrozby, které sajgy přivedly na hranici vyhubení, totiž stále existují – ať už je to pytláctví, nelegální obchod, nemoci, změna klimatu, nebo stále se rozšiřující civilizace. Kategorie „téměř ohrožený tvor“ dobře odráží tento stav, tedy možnost rychlého zhoršení situace.
