Ryby z rodu štítníků mají modifikované ploutve podobající se nohám, které jim patrně pomáhají v pohybu po mořském dně. Některé z nich ale končetiny používají i k ochutnávání svého okolí, aby si našly cestu ke kořisti.
V odborném časopise Current Biology vědecký tým popsal, jak štítníky po jednom umisťoval do nádrží s písečným dnem a vodou. Do písku zahrabal buď různé zástupce mlžů, kam patří slávky či škeble, nebo schránky s jejich extraktem nebo s mořskou vodou. Štítníci karolinští pak tápáním a hrabáním po dně opakovaně zvládli objevit veškerou kořist a předměty s ní související. Schránky pouze s vodou ale nenašli.
Nohy, které ochutnávají
Další výzkum odhalil, že nervy v končetinách štítníků karolinských začnou vysílat signály, když jsou vystaveny chemickým látkám souvisejícím s potravou. Jejich končetiny jsou také podle vědců pokryty malými hrbolky podobnými těm na lidském jazyku a nachází se na nich chuťové receptory.
Jiný druh štítníka, štítník rifový, ale pod pískem ukrytou kořist najít nedokázal. Jeho končetiny nebyly pokryté výše popsanými hrbolky a nervová soustava u něj nereagovala na stejné chemické látky jako u jeho karolinského příbuzného. Vědci na základě těchto zjištění vyslovili domněnku, že „nohy“ těchto ryb původně sloužily k pohybu. Další vlastnosti jako jejich citlivost a schopnost chuti se ale objevily až později v důsledku evoluce.
Vývoj nových smyslů
Štítníci by podle Coreyho Allarda, spoluautora studie z Harvardské univerzity, mohli vědcům pomoci zjistit, z jakých důvodů se během evoluce objevují nové části těla a jak druhy nabývají nové schopnosti. Odborníci by mohli také studovat, jak se u toho vyvíjí mozek a jak se podobným změnám přizpůsobuje.
„Tyto šílené a divné rybičky nám mohou prozradit spoustu věcí, které bychom se při analýze běžnějších výzkumných organismů, jako jsou myši, pravděpodobně nedozvěděli,“ nechal se slyšet Allard.
