Americký spisovatel Ray Bradbury, od jehož narození uplyne 22. srpna rovné století, přitahoval pozornost vizí odlidštěné budoucnosti se silným humanistickým podtónem – a nadarmo se mu nepřezdívalo „Edgar Allan Poe pro optimisty“. Proslavil se jako autor románového mementa 451 stupňů Fahrenheita, psal ale i povídky (Marťanská kronika), básně, divadelní hry, televizní a filmové scénáře a eseje.
Ve své spisovatelské dílně se král sci-fi často potuloval po hvězdách a kosmické koráby používal jako jiní metro. Ve skutečnosti Bradbury ale neuměl ani řídit auto a celý život se bál cestovat letadlem.
„Nedokážu ani vyměnit žárovku,“ přiznával mistr supertechnických románů a sebe samotného nazýval spisovatelem fantazie: „Vědecké poznatky jsou pro mě základnou, ze které mohu odletět do vesmíru, kdykoli se mi zachce.“
K psaní Bradbury přistupoval s vášní a odpovědností. Jeho knihy bijí na poplach před hrozbami současného světa: jaderné zbraně, pálení knih, cenzura a zatracování myšlenek. Spisovatel je pokládán za nejvynalézavějšího a nejodpovědnějšího z autorů sci-fi. „Každý den ráno, když se probudím, mezi prvními myšlenkami chytám nápady, které kolem mě poletují a říkají mi, co budu psát,“ říkával.
Sto let stará vize světa, který nikdy nevznikl
První příběhy začal Bradbury sepisovat jako malý na papíry, do nichž se u řezníka balilo maso. Bylo to v městečku Waukegan v americkém státě Illinois, kde se 22. srpna 1920 narodil. Otec přepojoval telefonní linky a rodina se často stěhovala. Malý Ray byl blázen do čtení: „Když se mi dostala do rukou knížka Charlese Dickense Pověst dvou měst, přelepil jsem jméno autora svým. Takhle jsem chtěl umět psát,“ vzpomínal později.
Střední školu vychodil v Los Angeles a dál pilně pokračoval v samostudiu; noci trávil v knihovně a přes den trápil psací stroj. Zároveň si vydělával na nárožích jako kamelot. Prvním honorovaným příběhem se stalo Kyvadlo z roku 1941 a první povídkou, v níž Bradbury projevil svůj tajuplný styl, bylo o rok starší Jezero.
V roce 1947 se oženil s Marguerite McClurovou a téhož roku mu vyšla první kniha příběhů Temný karneval. V Marťanské kronice z roku 1950 tvrdě zkritizoval lidskou povahu, která je ochotna všechno krásné zničit, jen když z toho něco získá. V příběhu o kolonizaci Marsu byli citliví Marťané vyhlazeni, noví lidští obyvatelé se však brzo vracejí na rodnou modrou planetu, aby zůstali v hrůzné atomové válce.
Další povídky Bradbury shrnul do souborů Říjnová země, Lék na melancholii či Ilustrovaná žena. Čtenářům dodnes běhá mráz po zádech při vyslovení prosby „pojď ke mně dolů do sklepa“, kterou kluk ze stejnojmenné Bradburyho povídky lákal svého otce na zrádné houbičky plné mimozemských zárodků.
Když hoří knihy
Druhý krok do síně slávy učinil spisovatel v roce 1953 příběhem plným pachu spálených knih a příprav k atomové válce s názvem 451 stupňů Fahrenheita. Šokující sonda do světa budoucnosti, světa vymytých mozků a sériově vyráběných názorů, kde hasiči nehasí, ale zapalují, měla pro lidské uvědomění podobný význam jako Orwellova depresivní vize 1984.
Tato jeho kniha byla dvakrát zfilmována, poprvé roku 1966, znovu pak roku 2018. Celkem podle jeho díla vzniklo 13 filmů.
Bradbury byl mužem mnoha řemesel. Vymyslel řadu drobných hororů pro seriál Alfred Hitchcock uvádí a připravil televizní ztvárnění všech svých povídek pod souhrnným názvem Divadlo Raye Bradburyho.
Ačkoliv se jeho dílo hemží technologiemi, sám Bradbury paradoxně odmítal počítače i internet a tvrdil, že k životu a psaní mu bohatě dostačuje telefon a psací stroj.
Byl také básníkem a rád si zafilozofoval – svědčí o tom devět esejů o tvořivosti Zen a umění psát. Kvůli konzultacím se na něj obraceli městští radní i pracovníci vesmírného výzkumu NASA. Bradburyho animovaný film Icarus Montgolfier Wright málem získal Oscara:
Legendární spisovatel má hvězdu na proslulém hollywoodském chodníku slávy. A popel ze svého těla si přál umístit na Marsu.
Zemřel v červnu 2012 ve věku 91 let.
