Žraloci obrovští patří k nejzáhadnějším obyvatelům mořských hlubin. O chování dospělých se ví jen málo. Teď se ale podařilo poprvé zblízka nafilmovat, jak vypadají námluvy těchto až dvanáct metrů dlouhých mořských obrů.
První pozorování námluv žraloků obrovských ukázalo kousání i pronásledování
Na to, že je žralok obrovský největším žralokem i parybou současně, je pozoruhodně tajnůstkářský. O životě tohoto až dvanáctimetrového tvora se ví málo. Například až doposud vědci neznali téměř žádné detaily o jeho sexuálním chování. Teď se australským mořským biologům podařilo nafilmovat je přímo při námluvách a pokusu o páření.
Vědci zjistili, že námluvy jsou spojené s hravým kousáním. Samec takto pokoušel samici, která na jeho dvoření reagovala zpočátku pozitivně. Přírodovědci to sledovali zcela zblízka, výsledky pozorování, včetně videozáznamu, zveřejnili v odborném časopise Frontiers in Marine Science.
Ohrožení a opatrní
Od roku 2016 jsou žraloci obrovští na Červeném seznamu ohrožených druhů IUCN označení jako ohrožení tvorové. Vědcům se jejich chování nedaří studovat nejen proto, že těchto paryb stále ubývá, ale hlavně proto, že dospělí samci jsou prakticky nepolapitelní. Většina pozorovaných exemplářů jsou jen mladá zvířata, ta starší se před lidmi ukrývají. A přesto, že jsou to jen poměrně pomalí a neobratní plavci, na únik člověku to bohatě stačí.
Vědcům se podařilo zatím zjistit něco o námluvách těchto paryb jen na dvou místech na Zemi: kolem ostrovů Svaté Heleny v jižním Atlantiku a na útesu Ningaloo v západní Austrálii. Tam ale měli k dispozici jen svědectví rybářů, kteří popisovali, jak samci sledovali samice, a když je dohnali, otočili se k nim břišní stranou, aby mohlo dojít ke spojení.
Z Nigaloo také pocházel asi nejlepší dosavadní záběr: roku 2019 tam pilot letadla jedné vědecké expedice sledoval dospělého samce, který se přiblížil k menší samici a otočil se k ní svým světlejším břichem. Samice se mu ale vyhnula a k ničemu nedošlo.
Námluvy obřích paryb
K nejnovějšímu pozorování došlo také na útesu Ningaloo. Vědce přivolal 14. května 2024 pilot malého letadla k místu, kde pomalu plavala samice žraloka obrovského. Sedmimetrový tvor byl zpočátku sám, krátce poté se ale objevil samec o metr a půl delší. Přiblížil se k samici a držel se asi dva až tři metry za jejím tělem.
Ve studii vědci detailně popisují, co se dělo dál: „Samec otevřel tlamu a vyrazil vpřed směrem k ocasní ploutvi samice. Žraločí samec zvýšil rychlost plavání a znovu se vrhl na ocasní ploutev samice, tentokrát s ní navázal kontakt a krátce ji kousl do ocasu. Samice reagovala rychlým otočením prsních ploutví směrem dolů, aby se postavila čelem k samci.“
Pak došlo k mezihře, kde na chvíli o sebe oba tvorové přestali projevovat zájem. To ale trvalo jen chvilku. „Po krátké přestávce v pohybu vpřed se samice opět rychle otočila a došlo ke kontaktu mezi čenichem samce a ocasní ploutví samice. Poté samice rychle klesla do větší hloubky a samec ji následoval. V tomto okamžiku ztratili výzkumníci žraloky z dohledu.“
Akt zřejmě nevedl k úspěšného spáření. Badatelé sice nemohou vyloučit, že by samice nakonec samci svou pozornost věnovala někde v hlubině, pokládají to ale za nepravděpodobné. Samice totiž odolávala pozornosti samce až příliš aktivně na to, aby to bylo možné pokládat jen za hravé svádění.
Důležité je proč. Ani to biologové neví na sto procent, ale spekulují o tom, že si samec vybral příliš mladou partnerku. Délka sedm metrů sice může vypadat působivě, ale pohlavně dospělé samice měří mezi deseti až dvanácti metry. Ne plně dospělý samec si tedy vybral zřejmě partnerku, která na začátek pohlavního života zkrátka ještě nebyla připravená.
Hlubinná ekologie
Celý problém žraločího páření může být ale ještě složitější – a zajímavější. Vědci totiž zjistili, že poměr samců a samic kolem Nigaloo je zcela nevyvážený. Samic je totiž asi jen dvacet procent z pozorovaných zvířat, přitom se ví, že mláďata se rodí v poměru jedna ku jedné.
A to naznačuje, že se samice mohou z nějakého, zatím neznámého důvodu tomuto ekosystému vyhýbat. Nový přesný popis toho, jak vypadají (byť neúspěšné) námluvy žraloků obrovských, by mohl pomoci v dalších letech onen důvod najít. Což by mělo pomoci nejen samotnému poznání, ale zejména snahám o záchranu těchto pozoruhodných, mírumilovných (žraloci obrovští se živí podobně jako velryby planktonem) tvorů, kteří na Zemi žijí přes 300 milionů let.
