Malý muž s velkým srdcem. Rodiče Arnošta Petráčka hned po narození věděli, že bude žít s handicapem. Hned také věděli, že ho nenechají sedět doma – a že budou chtít, aby mohl žít pokud možno co nejvíc jako ostatní. Už od dětství ho proto vedli ke sportu.
Začal lyžemi, pak speciální tříkolkou a pak i zkoušel jezdit na kole. Ale hlavně se věnoval plavání. Šlo mu skoro samo, v pouhých devíti letech se mu proto začal věnovat závodně. Úspěchů začal Arnošt Petráček přezdívaný Arny dosahovat na znakařských a motýlkářských tratích – a to ve fantastických časech. Na překonání klasického padesátimetrového bazénu dnes potřebuje jen něco víc než 40 sekund.
První velkou medaili získal v pouhých patnácti letech; stal se tehdy vicemistrem světa na 50 metrů motýlek. A nezůstalo jen u tohoto úspěchu. „On už byl mnohokrát mistrem světa, Evropy, držitel světových i evropských rekordů a vlastně mu ve sbírce chyběla jen jakákoli medaile z paralympiády,“ vysvětluje jeho kamarád Grigorij Orljanski. To se ale změnilo v roce 2016 v brazilském Riu.
Těsně pod stupínky
Na paralympiádách v Pekingu i Londýně měl totiž dost smůlu – skončil těsně pod stupni vítězů, jednou čtvrtý, podruhé pátý. Ale v Riu a tedy na třetí pokus bylo už za půlkou padesátimetrové trati zřejmé, že tentokrát bude mít Arny konečně medaili. Nakonec z toho byla ta nejcennější – zlatá.
To byl dosavadní vrchol kariéry Arnošta Petráčka. Vrchol, kterého by nedosáhl bez rodiny, trenérů a řady kamarádů, kteří mu pomáhají. I jako zlatý medailista z paralympiády totiž musí při financování své kariéry spoléhat hlavně na sebe a své blízké.
„V současné chvíli má spolek cca 30 fyzických osob a 5 osob právnických. Fyzické osoby přispívají 1000 ročně, právnické 5000 korun,“ vysvětluje PR manažerka spolku, který Arnoštovi pomáhá, Lenka Štifterová.
Vedle spolku a kamarádů mu pomáhá hlavně město České Budějovice a Jihočeský kraj. Ale pomáhá i on – lidem s handicapem se snaží ukázat, že jejich možnosti jsou mnohem větší, než si asi myslí. Učí je plavat a nebát se vody.
„Fyzický handicap je jedna věc, ale podle mě když to někdo má v hlavě nastavené tak, že žádná překážka není nepřekonatelná, tak se vše zvládá lépe a Arnošt to tak má a je to inspirace i pro nás zdravé lidi,“ dodává Grigorij Orljanski.
Splnění životního snu o zlaté olympijské medaili ale rozhodně nebylo zadarmo. Když se Arnošt Petráček mohl poprvé pochlubit zlatou paralympijskou medailí, byl už asi 10 let vrcholovým sportovcem. S odpovídající tréninkovou zátěží.
Nejintenzivnější etapa jeho přípravy znamená každý den od šesti ráno asi dvě hodiny v bazénu. Třikrát až čtyřikrát týdně pak ještě navíc další tréninková dávka odpoledne. A když je náhodou budějovický bazén zavřený, jak tomu bylo před paralympiádou, probíhá vše pod širým nebem, klidně i při deseti stupních Celsia.
A k tomu všemu jednou týdně posilovna, protože bez špičkové fyzičky a posílených všech skupin svalů v dnešní konkurenci není možné vrcholový sport dělat.
Pochopitelně to má Arnošt Petráček mnohem složitější než zdraví lidé. Klíčové pro jeho trenéra je vymyslet pestrý program. To má za úkol Jiří Dvořák. „Přichází u něj v úvahu pouze posilování zádových svalů, břišních svalů a minimálně nohu vzhledem k tomu, že má problémy, prakticky neudělá dřep.“
Jak se plave s handicapem
Příprava na paralympiádu přišla Arnošta Petráčka na asi milion korun. A byla šitá na míru jeho handicapu. Nemá pažní kosti a i nohy při svém plaveckém stylu používá velmi specificky. Jak je s takovým handicapem schopný plavat? Vysvětluje trenér plavání Jiří Filip:
„On dělá pohyb, který může udělat. On vlastně nemá ani ty nohy úplně v pořádku, což se v bazénu částečně smaže tím, že se vlastně hlavně vlní.“
Při stylu, jemuž se říká delfín, se snaží plavat na hladině, nikoli pod ní. A to znamená až šest vln na jeden nádech. Při znaku se zase spoléhá jen na spodní část těla. Tento styl piloval se svým plaveckým trenérem, který se mu stejně jako trenér fitness věnuje ve svém volnu. A zdarma.
Teď po vítězství na světovém šampionátu v Mexiku má volnější období, už ale plánuje přípravu na další paralympiádu, která se bude v roce 2020 konat v Tokiu.
