Vojenský pilot Oldřich Pelčák, který se narodil 2. listopadu 1943, je známý hlavně jako kosmonaut, který se nikdy nepodíval do vesmíru. V druhé polovině 70. let jako jeden ze dvou Čechoslováků absolvoval náročný výcvik v Hvězdném městečku nedaleko Moskvy, na palubu kosmické lodi však mohl nastoupit jen jeden z nich. A tím se stal o pět let mladší Vladimír Remek, který v březnu 1978 strávil na oběžné dráze téměř osm dní.
Toho, že se nakonec do vesmíru nepodíval, Pelčák příliš veřejně nelitoval, podle jeho slov zkrátka přišel rozkaz, který bylo nutné splnit. Po návratu do Československa se objevil po boku Remka a stranického vedení při prvomájovém průvodu a pak se vrátil k létání. Jako letec s výcvikem v prestižní akademii v Moninu zastával různé velitelské funkce, později se stal zkušebním pilotem. A po listopadu 1989 patřil mezi piloty, kteří předváděli své umění i na Západě.
„Všichni byli po revoluci zvědaví, jak piloti z bývalé komunistické země létají. A byli velmi překvapeni, že to umíme,“ vzpomínal zlínský rodák Pelčák, který se k létání dostal v kunovickém aeroklubu a později absolvoval leteckou akademii v Košicích. Na mnoha typech letadel, od stíhacích po transportní, nalétal na 3500 hodin, než v roce 1999 odešel do penze. Dnes se letec, z jehož čtyř dětí se jeden syn stal dopravním pilotem a dcera letuškou, věnuje propagaci kosmonautiky.
Jak se stát kosmonautem v Československu
Všechno to začalo 13. dubna 1967, když v Moskvě podepsali zástupci socialistických zemí program o spolupráci při výzkumu a využívání kosmického prostoru pro mírové účely, který byl později pojmenován Interkosmos.
V rámci tohoto programu se do kosmického výzkumu zapojili spolu s vědci z tehdejšího Sovětského svazu i odborníci z Československa, Polska, Bulharska, Maďarska, Německé demokratické republiky, Rumunska, Kuby a Mongolska, později se připojil i Vietnam.
Československo se do programu zapojilo od samého začátku v oborech kosmické meteorologie, fyziky, biologie, medicíny a kosmického spojení. Od roku 1969 do roku 1988 opatřili českoslovenští vědci přístroji 21 specializovaných družic Interkosmos.
Historie první české cesty do vesmíru se začala psát v roce 1976, když vojenští lékaři povolali na lékařské prohlídky osmdesát pilotů. Hustým sítem prohlídek prošli čtyři, mezi nimi byli Vladimír Remek, Oldřich Pelčák, pozdější šéf českého letectva Ladislav Klíma a Michal Vondroušek. Po mnohaměsíčním tvrdém výcviku dvou posádek (Remek s Gubarevem, Pelčák s Nikolajem Rukavišnikovem) nakonec krátce před startem Praha rozhodla, že poletí Remek.
Proč dostal přednost před Pelčákem, bylo zdůvodňováno nejrůznějšími způsoby, jeden z nejvěrohodnějších popsal po letech Gubarev: „My měli samé jedničky, oni tak dvojky, trojky. Navíc já měl daleko větší zkušenosti než Rukavišnikov.“
Program Interkosmos skončil v závěru roku 1990 v důsledku pádu komunistických režimů v zemích sovětského bloku v Evropě.
