Před čtyřiceti lety, 14. listopadu 1978, byla na samostatnou oběžnou dráhu uvedena první československá družice Magion 1 určená pro výzkum nízkofrekvenčních elektromagnetických jevů v magnetosféře a ionosféře. Československo se díky němu stalo patnáctou zemí světa, která vyslala do vesmíru svou družici. Už dříve ale létaly na oběžné dráze sovětské družice s československými přístroji.
Cílem družice bylo měřit parametry plazmatu v magnetosféře a ionosféře (odtud také název Magion) a studovat vliv činnosti Slunce na toto prostředí.
„Družice byla určena k příjmu hvizdů, což jsou přírodní signály, které vznikají při výboji blesku na jižní polokouli. Postupem doby, než se dostanou k nám po magnetické silokřivce, se signál zdeformuje. Podle toho se dá zjistit, kudy se ten signál šířil. Hvizdy putují kolem země magnetosférou. Podstatou měření bylo měření signálů na subdružici i na hlavní družici – to byl světový unikát. Dají se tak rozlišit časové a prostorové signály,“ popsal smysl družice její hlavní konstruktér Jaroslav Vojta.
„Byl to unikátní experiment – měření ze dvou těles, jejichž vzdálenosti přesně známe a které se od sebe vzdalují na desítky a stovky kilometrů, dosud nikdo neuskutečnil,“ vzpomněl po letech na vyslání Magionu 1 inženýr Pavel Tříska, který už v roce 1973 s Jaroslavem Vojtou návrh této družice nakreslil.
Obě družice zaznamenávaly určité charakteristiky magnetosféry a vědci přitom sledovali i vzdálenosti a dráhy obou těles, čímž zjišťovali i prostorovou strukturu určitých procesů. Souběžná měření dvou (a více) družic byla aplikována i u dalších magionů.
Začalo to Magionem 1
Magion 1 měl tvar kvádru o rozměrech 30 krát 30 krát 16 centimetrů, hmotnost 15 kilogramů a na povrchu solární panely. Byl pozlacený, neboť původní hliníkový povrch se při zkouškách ve speciální komoře v Rusku ukázal jako nevyhovující. Do vesmíru byl vynesen se sovětskou družicí Interkosmos 18 a poznatky o prostorovém rozložení plazmových vln v ionosféře posílal až do září 1981, kdy shořel v atmosféře.
Mezitím se čeští a slovenští vědci podíleli třeba na vybavení sond Vega 1 a 2, které zkoumaly Venuši a Halleyovu kometu (1984), nebo sond Fobos, jež v roce 1988 zamířily k Marsovu měsíci Phobos.
V září 1989 byl na oběžnou dráhu vyslán Magion 2 a v prosinci 1991 pak Magion 3. Tyto družice už měly tvar dvacetišestihranu, z něhož vystupovaly antény a tyče s čidly přístrojů umístěných uvnitř, a vážily něco přes 50 kilogramů. Obě tělesa už neměla jen pasivně měřit okolí, ale prováděla aktivní experimenty v ionosféře a magnetosféře.
Samostatná Česká republika a družice
První družice České republiky – Magion 4 – byla do vesmíru vynesena před 23 lety s ruskou družicí Interball 1 za pomoci rakety Molnija, od níž se pak oba satelity oddělily a začaly mapovat fyzikální jevy. Díky nim se podařilo získat řadu cenných údajů, například příčnou rychlost pohybu magnetopauzy.
Magion 4, na jehož palubě byly mimo jiné přístroje k měření magnetického a elektrického pole Země, plazmových vln či optických jevů ve vnější atmosféře (třeba polární záře), ukončil činnost v září 1997.
V rámci projektu Interball, jehož se účastnila dvacítka zemí, včetně Ruska, Kanady, USA, Japonska a Evropské vesmírné agentury (ESA), byl vyslán i Magion 5. Do jeho přístrojového vybavení přibyl mimo jiné analyzátor chladného plazmatu a dvě kamery pro snímání noční strany Země a pozorování optických jevů. Poslední data z této družice přišla v roce 2002.
Zatímco z československých a českých družic vyslaných do vesmíru už žádná aktivní není, funguje v současnosti na oběžné dráze Země přes 4800 satelitů. Nejvíce z nich jich tam mají USA, další místa patří Rusku a Číně. Jen v roce 2017 bylo do vesmíru vysláno 453 umělých družic. Jako první vyslal družici do vesmíru v roce 1957 Sovětský svaz (Sputnik 1) a od té doby ho následovala více než šedesátka zemí.
