Česká astronomická společnost (ČAS) už sto let pomáhá Čechům chápat, jak krásný je vesmír. Na počátku bylo jednou z hlavních myšlenek vybudování hvězdárny, která by sloužila veřejnosti. Dnes je ČAS členem Rady vědeckých společností při Akademii věd a kolektivním členem Evropské astronomické společnosti.
Česká astronomická společnost byla založena před 100 lety, 8. prosince 1917. Jde o dobrovolné sdružení odborných pracovníků v astronomii, amatérů i zájemců z řad veřejnosti. U zrodu ČAS stáli organizátor prvních cyklů astronomických přednášek Jaroslav Štych, Josef Klepešta a Karel Anděl, proslavený svými mapami Měsíce.
Z mnoha dalších osobností měl vliv továrník a zakladatel hvězdárny v Ondřejově Josef Frič či profesor matematiky František Nušl, pozdější předseda ČAS (1922 až 1947) a ředitel hvězdárny v Praze. S první myšlenkou na astronomickou společnost ale přišel už kolem roku 1867 profesor astronomie Vojtěch Šafařík.
První „hvězdárna“ se tísnila v umělé jeskyni v pražské Grébovce
Jednou z hlavních myšlenek, obsažených ve stanovách ČAS, bylo vybudování hvězdárny, která by sloužila veřejnosti. Plány, které rozpřádali jednotliví členové ČAS, byly téměř fantaskní. Mladá republika se teprve vzpamatovávala ze světové války a Česká astronomická společnost už uvažovala o astronomické popularizační instituci celoevropského významu.
Po tragické smrti astronoma a politika Milana Rastislava Štefánika (1880–1919) padl návrh, aby hvězdárna, kterou Společnost chtěla vybudovat, nesla Štefánikovo jméno. Byl založen „Fond Štefánikův“, jehož protektorem se stal T. G. Masaryk a jeho předsedou generální inspektor československé armády básník J. S. Machar.
- Milan Rastislav Štefánik neměl s Českou astronomickou společností nic společného, byl však úspěšným astronomem. Tento obor studoval nejprve v Praze – tehdy se ještě astronomie vyučovala na Filosofické fakultě. Při pobytu ve Francii se mu roku 1905 podařilo dostat k tehdy velmi slavnému astronomovi profesoru Janssenovi, stal se jeho oblíbeným žákem a v rámci jeho studijní skupiny podnikl řadu výprav – například 30. srpna 1905 pozoroval ve španělské Alcosebře úplné zatmění Slunce. Vědecky nejúspěšnější byl pro Štefánika rok 1906, když zveřejnil sedm vědeckých prací.
- Roku 1906 vedl francouzskou výpravu do Turkestánu, kde měl také pozorovat zatmění Slunce, expedice skončila velkým úspěchem a Štefánik za ni dostal Janssenovu cenu.
V letech 1920–1922 měla ČAS prozatímní hvězdárnu v Havlíčkových sadech (Grébovce) v umělé jeskyni – pro populární výklady tam byl umístěn 95mm dalekohled – v jeskyni však trpěl. S magistrátem se na podzim 1927 podařilo vyjednat, že by nová hvězdárna mohla vyrůst na Petříně, výkop základů hvězdárny započal hned v říjnu 1927. V dubnu 1928 už na vrcholu Petřína stála skutečná hvězdárna. Ještě před otevřením hvězdárny bylo rozhodnuto, že název observatoře bude Lidová hvězdárna Štefánikova.
Astronomická společnost má asi 600 členů, většinou amatérů
Členové ČAS jsou sdruženi do odborných sekcí a poboček. Mezi kolektivní členy patří mnohé hvězdárny, vědecké ústavy a další instituce. Společnost pro ně pořádá přednášky, organizuje exkurze, vydává věstníky, pro mládež pořádá Astronomickou olympiádu. ČAS také provozuje vědeckopopulární stránky www.astro.cz.
Zájem o astronomii má v Česku silnou tradici, láká i mladé lidi a děti. Důkazem je velký počet amatérských astronomů na poměrně dobré úrovni i úspěchy na mezinárodní astronomické olympiádě.
V současnosti má ČAS asi 600 členů, převážnou většinu z nich tvoří amatéři. Ostatně za jejím vznikem v roce 1917 stáli převážně amatérští zájemci o astronomii, uvedl předseda České astronomické společnosti Petr Heinzel. Spojení profesionálů a amatérů v jedné společnosti není v Evropě příliš obvyklé. Podle Heinzela je to sice organizačně náročnější, má to ale i kladné stránky.
„Výhodou je synergie mezi profesionály a lidmi, kteří astronomii dělají ze svého nadšení a ve svém volném čase. Amatéři se mohou od profesionálů lecos dozvědět,“ řekl předseda ČAS. Zisk z takového spojení má ale i druhá strana. „Často je to tak, že amatéři pozorují proměnné hvězdy nebo Slunce a svá data předávají profesionálům,“ zmínil Heinzel. Spolupráci podle něj usnadňuje i technický pokrok, díky kterému mohou amatéři dělat pozorování na téměř profesionální úrovni.
Zájem laiků o astronomii pociťují vědci v Ondřejově, kde sídlí observatoř Astronomického ústavu Akademie věd ČR, zejména při neobvyklých úkazech. V takových chvílích lidé volají se zvídavými dotazy. „Vždy se zde najde někdo, kdo se jim pokusí odpovědět. Samozřejmě se zajímáme, zda to lidé mají natočené, protože záznam nám při hledání odpovědi nejvíc pomůže,“ uvedl Heinzel.
Co všechno odborníci dokážou zjistit díky videozáznamu, se ukázalo v roce 2013 u Čeljabinského meteoru. Tehdy svědci zaznamenali velmi jasný meteor, přesněji řečeno bolid, který zazářil nad ruským Čeljabinskem. Vědci z Astronomického ústavu dokázali vypočítat dráhu a místo dopadu tělesa. Jejich výpočet potvrdily nálezy úlomků.
V minulosti ČAS vydávala časopis Říše hvězd. Jak uvedl předseda, bohužel tento časopis nepřežil 90. léta a dnes je jediným tištěným periodikem společnosti věstník Kosmické rozhledy, který členy stručně informuje o aktuálním dění v ČAS.
Na popularizaci astronomie má dnes podíl také časopis Astropis, který sice nevydává přímo astronomická společnost, ale je pro její členy zdarma. Obsahuje články renomovaných astronomů, témata z blízkých oborů fyziky a podrobné rady pro pozorování.
