Archeologům se podařilo určit, jak stará je zapomenutá brána v Křižovnické ulici a současně našli přímo v dolní části Václavského náměstí několik unikátních artefaktů, včetně drobné sošky madony.
V těchto dnech Muzeum hlavního města Prahy dokončuje v historickém jádru Prahy dva ojedinělé záchranné archeologické výzkumy, a to na Starém a Novém Městě. Nejzásadnějším objevem je Valentinská brána v Křižovnické ulici, kde se díky dendrochronologii podařilo určit dataci stavby brány. Také výsledky výzkumu na Václavském náměstí patří k unikátním.
Valentinská brána v Križovnické ulici
- Dendrochronologie je vědecká metoda datování založená na analyzování letokruhů dřeva. Umožňuje určit stáří dřeva s přesností na kalendářní rok. Nejdelší známá souvislá řada jde asi 11 000 let do minulosti. Metoda posloužila také pro přesnější kalibraci radiokarbononové metody.
V závěru roku 2017 byl při pokračování záchranného archeologického výzkumu v místě unikátní Valentinské brány v Křižovnické ulici objeven starší uzavíratelný průchod. Nyní se podařilo pomocí dendrochronologie zjistit, že dřevěný práh byl zhotoven z dubu pokáceného někdy po roce 1239. Ojedinělý kůl u starší branky na západní straně před hradbou byl vyrobený z dubu pokáceného v letech 1258-1259.
Později byla tato původní brána u sv. Valentina pravděpodobně z provozních důvodů nově přestavěna, o čemž svědčí její rozšíření na úkor hradební zdi. Nová Valentinská brána s pískovcovým portálem vznikla ve zvýšené poloze a půdorysně byla mírně posunutá k jihu. Šířka portálu je asi 3,6 metru při patě mezi odrazníky 3,3 metru. Nalezené oddělené části dubového prahu pro ukotvení vrat nové brány byly dendrochronologicky datovány na roky 1260+ a 1272+. Mladší brána byla tedy přestavěna někdy po roce 1272.
Odkrytí Valentinské brány a nynější dendrochronologické datování její původní fáze do 40. let 13. století a mladší fáze do cca 70. let 13. století odpovídá datování vzniku této části opevnění v polovině 13. století, jak udávají písemné prameny.
Archeologický výzkum Václavského náměstí
V dolní části Václavského náměstí vrcholí záchranný archeologický výzkum při rekonstrukci kanalizace. Při postupném odkryvu až 2,5 metru mocného souvrství byla objevena celá řada archeologických nálezů. Kromě tradičních zlomků středověké kuchyňské a stolní keramiky, skleněných nádob, fragmentů železných a dřevěných předmětů a zbytky usní se podařilo nalézt i některé výjimečné předměty.
Vedle zlomků koňských podkov, drobných kování a ozdobných předmětů z barevných kovů je to především výjimečný nález drobné, čtyři centimetry vysoké sošky Madonky, zhotovené z parohu zatím neidentifikovaného zvířete. Na zadní straně je neopracovaná, což pravděpodobně ukazuje na její upevnění na nějakou podložku (například domácí oltářík). Sloužila zřejmě k osobní zbožnosti pražského měšťana asi v 15. století.
Tmavé jílovitohlinité souvrství s bohatou příměsí organického materiálu a mírným zápachem je pozůstatkem skládky odpadu, který produkovali obyvatelé a jejich hospodářství ve vrcholně středověkém Novém Městě. Haldy městských odpadků byly jednou za čas rozvezeny po Koňském trhu a prostranství znovu zpevněno říčními oblázky. Tradičně největší zastoupení mezi odpadky z domácností mají zvířecí kosti jako potravní zbytky. Ojedinělým objevem mezi zbytky středověkých odpadků je i koňská lebka.
