Lidský mozek je nejsložitější a také nejtajemnější známý systém ve vesmíru. I přes stále dokonalejší metody, které pro jeho sledování a analyzování mají vědci k dispozici, je nepřestává mást a fascinovat. Jednou z nejlepších světových expertek na toto téma je profesorka Susan Greenfieldová, která byla hostem pořadu Hyde Park Civilizace.
Mozek je hlavním tématem její práce rovnou ve třech různých oblastech. Jednak se zabývá dopady Parkinsonovy a Alzheimerovy nemoci, tedy tím, jak při nich odumírají mozkové buňky a jakými metodami tomu bránit.
Ale také zkoumá, jak v mozku vzniká vědomí a povědomí sebe sama. A nakonec se zaměřuje na to, jak mozky malých dětí nebo mladých lidí ovlivňují technologie nebo nejrůznější intenzivní vjemy.
Její cesta k vědě ale nebyla vůbec přímočará, hodně jí v tom pomohli rodiče. „Já jsem měla velké štěstí na rodiče. Oba byli chudí, měli jen základní školu, nic lepšího se mi nemohlo stát. Nechali vše na mně a věřili, že budu dělat, co dělat chci. Na rozdíl od středostavovských rodičů, kteří někdy mají pocit, že všechno vědí nejlépe a posílají své děti na počítačový kroužek, na plavání a filatelii a chudáci děti pak nemají chviličku, aby mohly snít, fantazírovat, vymýšlet si vlastní hry. Pořád se někde sebezdokonalují,“ vzpomínala v Hyde Parku Civilizace.
„Moji rodiče to nechali na mně, navíc na to neměli peníze. Když jsem řekla, že budu dělat starořečtinu, tak oni řekli – fajn, ty víš, co děláš,“ popsala profesorka fyziologie na Oxfordské univerzitě svou studijní dráhu přes starořečtinu, filozofii, psychologii až k neurovědám.
Varování před digitálním světem
Greenfieldová přibližuje témata svého výzkumu široké veřejnosti – s varováním, že digitální technologie mají na mozky a tím pádem i životy mladých lidí obrovské dopady. Podle ní plochost a jednoduchost digitálních vztahů bude mít za následek problémy ve skutečném životě.
Některé trendy, které lékaři už pozorují, jí dávají za pravdu. „Odhaduje se, že 25 až 30 % dospívajících zažije vážnou depresi. Dívky dvakrát víc než chlapci,“ potvrzuje její výsledky profesor Ian Gotlib ze Stanfordovy univerzity.
V tomto ohledu by ale možná příčina problému mohla být i řešením: Ve studii amerických vědců totiž mobilní telefony slouží také jako včasné hlásiče problému. Sledováním tónu hlasu, výběru slov nebo sledovaných videí by mohly vytipovat blížící se psychické problémy. „Pokud bychom měli algoritmus, který by u dětí předpovídal začátek deprese, pak bychom měli příležitost vyvinout na technologiích stojící preventivní programy,“ dodává Gotlieb.
Celý pořad si můžete poslechnout také jako podcast:
