Psi se v současné době vyskytují v nejrůznějších velikostech i tvarech, ale liší se od sebe i podle zbarvení. Právě to tvoří jeden z nejtypičtějších znaků, podle nichž se poznají různá plemena. Nově zveřejněná studie popsala různé skupiny těchto vzorů a pokusila se ukázat, jaká je jejich souvislost s evolucí psů.
Nažloutlí psi získali svou barvu už od předků vlků, ukázala studie
Výzkum vedly bioložky z Kalifornské univerzity v Davisu, výsledky vydaly v odborném žurnálu Nature Ecology & Evolution. Popsaly v něm, že existují genetické varianty, které jsou za barevné změny zodpovědné a vytvářejí pět charakteristických vzorů psů. Ty jsou široce rozšířené, vyskytují se u stovek plemen a stovek milionů psů na celém světě.
Původ barevných vzorů je překvapivý. Vědci zjistili, že genetická kombinace pro jeden ze vzorů srsti – dominantní žlutou neboli DY – je společná s arktickými bílými vlky. Na základě genetické analýzy je jasné, že pochází z vyhynulého druhu psovité šelmy, která se od dnešních vlků oddělila před více než dvěma miliony let.
„Některé z těchto změn se odehrály dávno předtím, než se psi stali psy,“ uvedla Bannaschová. „Genetický původ těchto změn je moc zajímavý, protože nám říká hodně o evoluci psovitých šelem,“ dodala.
Odborníci předpokládají, že světlejší odstíny srsti byly pro vymřelého předka psovitých šelem výhodné v arktickém prostředí v období většího zalednění před asi 1,5 až dvěma miliony let. Přírodní výběr pak způsobil, že se tento vzor udržel v populaci, z níž nakonec vznikli psi a vlci.
„Zpočátku nás překvapilo, že bílí vlci a žlutí psi mají téměř identickou konfiguraci části DNA,“ řekl Chris Kaelin z HudsonAlpha Institute for Biotechnology v Huntsville v Alabamě, který se na výzkumu podílel. „Ještě více nás ale překvapilo, když se ukázalo, že tato specifická konfigurace DNA je stará více než dva miliony let a vznikla tedy ještě před zrodem moderních vlků jako druhu,“ uvedl.
Dvě mutace vedou k pěti fenotypům
Vlci a psi mohou vytvářet dva různé typy pigmentů, černý zvaný eumelanin a žlutý pigment, feomelanin. Přesně regulovaná produkce těchto dvou pigmentů ve správný čas a na správném místě na těle dává vzniknout velmi rozdílným vzorům zbarvení srsti.
Experti popsali, že žádná jednotlivá genetická mutace není příčinou pěti hlavních barevných kombinací. Psi totiž potřebují mutace ve dvou oblastech genu jménem ASIP, aby získali různé vzory srsti. Bannascová s kolegy zjistila, že mutace pro dominantní žlutou barvu je mnohem starší, než se předpokládalo. „Nepochází z moderních vlků. Existovala mnohem déle,“ popsali.
Jak už bylo zmíněno, je stará asi dva miliony let, objevila se tedy dlouho před domestikací psů před zhruba třiceti tisíci lety. Černý hřbetní vzor byl zase identifikován u vzorku psa starého 9500 let, což ukazuje, že bohatá variabilita barev se vyskytovala už u nejstarších psích společníků člověka.
Autoři chtějí ve výzkumu pokračovat a analýzou genetického materiálu by chtěli zjistit víc o tom, jak vypadaly počátku spolupráce lidí a psů.
