Při spavé nemoci se paraziti, které přenáší mouchy tse-tse, dostanou až do lidského mozku. Tam způsobují vztek, apatii nebo paranoiu – a nakonec smrt. Až doposud byla tato choroba jen složitě léčitelná. Nový lék fexinidazol ale může znamenat revoluční zvrat.
Mouchy tse-tse mají smůlu. Nový lék proti spavé nemoci je přelom, na který se čekalo desítky let
Spavá nemoc je na cestě k vymýcení (zdroj: ČT24)
Nová léčba schválená v Evropě je poprvé v dějinách založená jen na pilulkách. Jde o otevření cesty potřebné k tomu, aby se tento lék začal používat také v Africe, kde stále ještě spavá nemoc zabíjí. Experti odhadují, že každodoročně se touto chorobou nakazí asi dva tisíce lidí.
Co je spavá nemoc?
Tato nemoc je známá také jako africká forma trypanosomiázy. Jedná se o parazitickou infekční chorobu přenášenou mouchami tse-tse, které se vyskytují ve 36 zemích subsaharské Afriky. Infekce postihuje centrální nervovou soustavu a to způsobuje závažné neurologické poruchy – například právě spánek vedoucí až k smrti.
Projevů spavé nemoci je ale mnohem více. V první fázi jsou příznaky podobné chřipce: objevuje se horečka, bolest hlavy, slabost nebo bolest kloubů; obecnost těchto symptomů znesnadňuje identifikaci nemoci. Ale když se spavá nemoc v této fázi neléčí, přechází do druhé fáze, kdy je už napadena parazitem centrální nervová soustava.
Vývoj nemocných se spavou nemocí
Potom přichází zmatenost, křeče, ale někdy také agresivní chování přecházející v napadání ostatních. Nejtypičtějším symptomem je pak upadání do spánku, podle kterého má nemoc i jméno.
Většina případů spavé nemoci je v současné době hlášená z Demokratické republiky Kongo – asi tři čtvrtiny. V posledních letech se přitom velmi dobře daří proti této nemoci bojovat; vloni bylo hlášeno jen 1447 případů, přitom ještě před deseti lety se jednalo o přibližně deset tisíc onemocnění.
Proč je léčba tak složitá
Léčit tuto nemoc bylo dosud těžké – byl totiž potřeba lék, který dokáže překonávat takzvanou hematoencefalickou bariéru chránící mozek. Léky byly dříve velmi agresivní, například nejpoužívanější přípravek melarsoprol popisovali léčení jako „oheň v žilách“ – na léčbu umíralo až dvacet procent pacientů.
Veškerá tato léčba byla navíc možná jen v nemocnicích při hospitalizaci a většinou byla její součástí také riziková bederní punkce.
Také modernější léčba látkou eflornithin byla složitá; vyžadovala několik dní a intravenózní cestu, kterou se do těla dostalo léčenému asi padesát litrů tekutiny – což bylo pro lokální nemocnice v Africe extrémně složité zajistit.
Nová léčba pomocí preparátu fexinidazol je mnohem ohleduplnější; nejenže k ní není třeba hospitalizace, ale dokonce se dá užívat perorálně, tedy jako tabletka spolknutím.
Nová léčba je revoluční v tom, že tabletky může každý člověk užívat sám doma, respektive v každé jednotlivé africké vesnici. „Čistě ústní léčba byla mým snem po desetiletí,“ uvedl pro New York Times zdravotní poradce Demokratické republiky Kongo Viktor Kande.
Cesta k léku
Stejně zajímavé jako samotný lék je i to, jak vlastně vznikl. Původně ho vymysleli v německé společnosti Hoechst už v osmdesátých letech dvacátého století, ale byl rychle opuštěn. Když vědci později pátrali po čemkoliv účinném, požádali společnost Sanofi, která držela patent, aby se pokusila účinnou látku změnit tak, aby byla účinná právě pro spavou nemoc.
Nakonec stál vývoj nového léku přes 63 milionů dolarů, tedy asi 1,3 miliardy korun. Klinické testy proběhly na asi 750 pacientech v Kongu a Středoafrické republice. Na nákladech se podílely některé evropské země, Lékaři bez hranic nebo Nadace Billa a Mellindy Gatesových.