Odborníci vytvořili pravděpodobný obličej Jana Žižky – zatím v digitální podobě. Využili forenzní vědecké postupy na základě výzkumu takzvané čáslavské kalvy, tedy části lebky, která je pokládána za autentický ostatek vojevůdce. Informovalo o tom Jihočeské muzeum, které se na výzkumu podílelo. Metoda, kterou experti použili, se nazývá strukturální aproximace, čili přiblížení tváře. Tímto postupem už dříve odborníci sestavili tváře tří olomouckých Přemyslovců.
Mezinárodní vědecký tým ukázal, jak mohl vypadat Jan Žižka
Výslednou podobu tváře Jana Žižky vědci představili rovnou ve dvou variantách. V prvním případě jde o plně objektivní vyobrazení bez drobných obličejových detailů, o kterých vědci nic neví. Proto je obraz jen v šedém provedení, se zavřenýma očima a bez vlasů i vousů.
„Druhý obraz ukazuje plnohodnotný obličej v barvě, doplněný o řadu spekulativních detailů, jako je barva očí, vlasů a kůže, účes a podobně. Tato poslední etapa rekonstrukce obličejů je již z velké části uměleckým vkladem. Ani z písemných pramenů o nich nemáme žádné informace, vzešly z mezioborové diskuse antropologů, archeologů a historiků,“ popsal Jiří Šindelář, geoinformatik z nestátní neziskové výzkumné organizace Naše historie, která projekt vedla.
Jde tedy zatím pouze o digitální model, který by bylo možné převést do reálného – například plastik z různých materiálů, třeba 3D tiskem, dodal Šindelář.
Na výzkumu se dále podíleli Cicero da Costa Moraes, 3D designer z organizace ARC team Brazil, Matěj Šindelář, specialista na 3D fotogrammetrii z už zmíněné Naší historie, archeoložka Zuzana Thomová z Jihočeského muzea, ředitel husitského muzea v Táboře Jakub Smrčka, brazilský chirurg Thiago Beaini a italský antropolog Francesco Maria Galassi. Žižkovu tvář vytvořili během 14 dnů, v pátek 11. října uplyne 600 let od jeho úmrtí.
Tým využil digitální model celé Žižkovy lebky, který vznikl v roce 2014 na základě její části. Tu objevili v roce 1910 při rekonstrukci kostela sv. Petra a Pavla v Čáslavi.
Metoda strukturální aproximace je postup forenzní rekonstrukce podle lebky, vznikla při studiu a pokusu o přiblížení tváře sv. Ludmily. Je založena na statistické analýze tomografických skenů živých lidí a digitálních modelů lebek z archeologických výzkumů po celém světě.
Metodu strukturální aproximace popsali vědci v roce 2022 v odborných časopisech. „Pak se nám začali ozývat lékaři a chirurgové s tím, zda by to nešlo využít v lékařství, třeba u lidí po nehodách, kteří přišli o kus lebky. A dnes je publikováno mnoho případů, kdy lékaři po celém světě provedli konkrétní operace, při kterých díky těmto postupům vyprojektovali speciální protetika, tedy náhrady,“ dodal Šindelář. Strukturální aproximaci využívají také specialisté v kriminalistice a v medicíně.