Změna času ovlivňuje celou řadu oblastí lidského konání. Včetně práce meteorologů. A to přesto, že „jejich čas“ tyto posuny ignoruje.
V noci na neděli se opět posunul čas – od středoevropského letního (nebo též východoevropského) se vrátil k času středoevropskému. Dopady podzimního posunu jsou pro většinu obyvatel méně problematické než při jarním – jednak je noc na neděli o hodinu delší, jednak tentokrát následuje ještě sváteční pondělí, takže zpravidla nabízí lepší možnost adaptace.
Změna času se ale samozřejmě dotýká i různých odvětví hospodářství, především dopravy. A bohaté zkušenosti s různými časy, časovými zónami nebo formáty času má také meteorologie.
Pro předpověď počasí je totiž nezbytně nutná mezinárodní výměna dat. Počasí je koneckonců globální fenomén. Bylo by ale neuvěřitelně časově náročné, a navíc zatížené vysokým rizikem chyb, kdyby se jednotlivé údaje o pozorování počasí (pozemní data měřená na meteorologických stanicích, radarová data, výstupy radiosond nesených meteorologickými balony anebo družicová pozorování) určené pro mezinárodní výměnu ukládaly do databází v příslušném místním čase. Příjemce a uživatel dat by pak musel pokaždé vzít v úvahu časové pásmo pozorování a uvědomit si regionální zvláštnosti – zejména výše zmiňovaný letní čas.
Meteorologický čas
Z těchto důvodů se proto při globální výměně meteorologických dat používá 24hodinový formát a jednotná časová reference. Vědci se rozhodli pro použití Greenwichského středního času (Greenwich Mean Time, zkratka GMT).
Tento čas je měřený v Královské observatoři v anglickém Greenwichi pomocí sekundového kyvadla. V roce 1972 byl ale nahrazen Koordinovaným světovým časem (Universal Time Coordinated neboli UTC). Stejně jako GMT je i UTC založen na takzvaném hlavním poledníku, tedy zeměpisné délce poledníku, který prochází londýnskou čtvrtí Greenwich.
UTC je už měřený moderněji než kyvadlem – pomocí atomových hodin, a proto je nezávislý na rychlosti rotace Země. Mimochodem jiný výraz pro UTC je taky „Z-time“, který někteří mohou znát i z vojenského prostředí.
Každé globální datové hodnotě je připojen jednoznačný údaj o času jejího pořízení a tento čas lze v případě potřeby bez větších potíží převést na konkrétní místní čas – samozřejmě s přihlédnutím k časovému rozdílu vůči UTC.
Další zásadní výhodou je, že čas UTC nemá letní variantu. Odpadá problém duplicitní nebo chybějící hodiny při změnách času a časové řady tak lze udržovat bez příslušných mezer. Při přepočtu na UTC je ale samozřejmě nutné počítat s letním časem, takže pro Česko je od konce října do konce března odchylka +1 hodina k UTC, ale ve zbývající části roku +2 hodiny.
Skryté důsledky
Tato časová konvence nicméně neplatí pouze pro vlastní pozorování počasí, ale i pro celou řadu meteorologických produktů. Analýzy pozemních pozorování nebo i vstupní data modelů počasí jsou založena na jednotných časech UTC, často se vážou především na termíny 0, 6, 12 a 18 hodin UTC.
To se projevuje například i v relacích o počasí, které se vysílají v televizích, včetně ČT24. Údaje o teplotě a tlaku vzduchu, které se pravidelně uvádí před 18. hodinou na ČT24, byly do soboty z času 14:00, od neděle pak jsou z termínu 13:00. A rovněž výpočet modelů je spouštěn v časech podle UTC. To znamená, že například u regionálního modelu Aladin počítaného v Českém hydrometeorologickém ústavu jsou během letního času nové výstupy k dispozici zpravidla kolem 6., 12., 18. a 24. hodiny, od neděle při platnosti středoevropského času ale jsou dostupné o hodinu občanského času dříve.
A to samé platí i pro jakékoliv jiné modely. Což mimochodem znamená, že v režimu standardních časů služeb, které začínají často kolem šesté až sedmé hodiny, mají meteorologové při platnosti středoevropského času k dispozici nejčerstvější výpočty modelů o hodinu dříve než v letním čase, a tedy i více času na promyšlení předpovědí, které vydávají – časy jejich vydávání se totiž neřídí UTC, ale občanským časem podle hodinek.
