Již několik starších studií popsalo, že lidé jsou schopni chápat kontext psího štěkání – nyní se ale ukazuje, že člověk psům rozumí ještě mnohem lépe, než vědci tušili.
Lidé umí z vrčení psů poznat jejich náladu. Ženy jsou v tom lepší
Lidé rozumí zvířecí řeči, dal by se shrnout výsledek velkého výzkumu, který zveřejnil mezinárodní vědecký tým. „Poznatek, že lidé jsou schopni rozpoznávat emocionální stav jiného druhu jen na základě jeho zvukových charakteristik, je zásadní,“ uvedl hlavní autor práce Tamás Faragó, z Eötvös Loránd University v Maďarsku.
Výzkum probíhal v laboratořích, vědci tam nahráli vrčení 18 psů ve třech situacích:
- když hlídali potravu před jinými psy;
- když se přetahovali s lidmi;
- když se cítili ohrožení neznámými lidmi.
Vědci pak tyto nahrávky (tedy pouze zvuk, nikoliv obraz) pouštěli 40 dospělým lidem, mužům i ženám. Výsledek experimentu byl zveřejněn v odborném časopise Royal Society Open Science. Ukázal, že lidé jsou velmi dobře schopni rozpoznávat emocionální informaci, kterou obsahuje psí komunikace.
Testované osoby rozeznávaly, že hra je zvukově nejoptimističtější, naopak nejvíce stresu poznávaly u strachu z neznámého člověka. Vědci také analyzovali, co přesně ve zvucích vydávaných psy lidé identifikují. Podle analýzy umíme získávat informace o psí náladě z širokého spektra vlastností vrčení – délky, rytmu i výšky tónu.
Ženy lepší mužů
„Účastníci experimentu neměli ponětí o reálném kontextu vrčení, jen slyšeli hlas. Přesto jim jen zvuková struktura stačila k tomu, aby rozeznali šťastné vrčení,“ uvedl Faragó.
Úspěch byl extrémně velký – lidé správně zařadili 81 procent hravých zvuků, 60 procent zvuků spojených s jídlem a 50 procent „ohroženého“ vrčení. Poslední dva typy zvuků si lidé poměrně často pletli. Vědci také popsali, že ženy a majitelé psů si vedli v testu mnohem úspěšněji.
Fakt, že jsou lidé schopni takového emocionálního pouta se psy, ukazuje na blízkost a spřízněnost mezi oběma druhy. Výsledky naznačují, že psům rozumíme podobně dobře jako oni nám. Velmi pozoruhodné je, že lidé nejlépe rozeznávali radostné zvuky a nejhůře zvuky varovné – evolučně by zřejmě bylo mnohem důležitější poznat riziko než radost.
