Podle mezinárodního vědeckého týmu existují důkazy, že poprvé se lidé začali o svůj chrup starat už v době před 1,2 miliony lety. Svědčí o tom nález dřevěných vláken v zubu objeveném ve Španělsku.
Informace o nálezu vyšla v odborném časopise Naturwissenschaften. Dřevěná vlákna byla objevena v dutině v dolní části zubu, což podle archeologů naznačuje, že pocházela z pravidelného čištění chrupu pomocí párátka.
Doposud pocházel nejstarší důkaz o zubní péči z doby před 49 tisíci lety a byl nalezen u člověka neandertálského.
Na novém nálezu je pozoruhodné také to, že na všech zubech v objevené čelisti byl zubní kámen – s výjimkou jediného zubu. Proč právě ten jediný byl výjimkou, si zatím vědci neumí vysvětlit.
Současně je tento objev důkazem, jak vypadala strava „lidí“ v této době. Skládala se z vyvážené směsi masa a potravy bohaté na škrob; maso přitom ještě konzumovali zcela syrové. Stopy škrobů naznačují, že značnou část jejich stravy tvořila semena různých travin.
„Je pravděpodobné, že traviny byly pojídány jako jídlo. Produkují totiž semena v kompaktních hlavicích, které se dají pohodlně žvýkat – především ještě předtím, než semena dozrají,“ uvedla vedoucí výzkumu Karen Hardyová.
Zubní kámen je skvělým konzervantem toho, co bylo na zubu pod ním – jako cementem pokryje a uskladní vše biologické povahy, co pod ním kdy bylo. Na jednom ze zubů se tak pod zubním kamenem zachovaly také stopy po pylových zrnech, která jsou důkazem, že hominid, kterému zub patřil, žil v blízkosti lesa.
Zuby byly silně opotřebované, z toho vyplývá, že jejich majitelé je využívali k intenzivnímu kousání syrové potravy. O tom, že ještě k přípravě masa nevyužívali oheň, svědčí i několik dalších biologických důkazů v tomto nálezu.
„Náš důkaz, že tito hominidi konzumovali nejméně dva druhy travin, syrové maso a syrové rostlinné materiály, naznačuje, že tyto rané evropské populace znaly dokonale své životní prostředí a také, jak bohatý byl jejich jídelníček,“ uvedla Hardyová v tiskovém prohlášení.
Párátka jsou nejstarším dokladem o zubní péči u neandertálců i lidí typu Homo sapiens. Dokud nebyl vynalezen zubní kartáček, šlo v podstatě o jediný způsob, jak zuby ošetřovat.
Kromě výše zmíněného nálezu u neandertálců znají archeologové stovky případů z celého světa. Párátka byla rozšířená a oblíbená v Mezopotámii, antickém Římě i u Slovanů. Ve starém Římě je prokázáno používání párátek z léčivého keře jménem řečík lentišek – měla pak i dezinfekční a antibakteriální účinky. Od roku 1869 se párátka vyrábějí průmyslově.
