Řada lidí má strach z výšek, jiní se bojí pavouků. Proti různým fobiím by ale mohla zabrat digitální zbraň: virtuální realita. Tým z Oxfordské univerzity zkoumal její využití pro léčbu notorického strachu. Studie prováděná na stovce dobrovolníků prý dokazuje, že panika je nakonec zbytečná. Problém je opravdu jen v hlavě.
Vědci z Oxfordské univerzity zkoumali využití virtuální reality pro léčbu fobie z výšek. Studii uskutečnili na stovce dobrovolníků a došli k tomu, že digitální stimulace může pomoct lidem překonat jejich chorobné strachy.
„Změna je mimořádná. Lidé, kteří by se nikdy nepodívali z výšky dolů, nikdy by na vysoká místa nešli, jsou toho schopní už po dvou hodinách terapie,“ uvedl profesor klinické psychologie a spoluzakladatel projektu Oxford VR Daniel Freeman.
- Jedná se o technologii, která uživateli umožňuje interagovat se simulovaným prostředím. Technologie virtuální reality vytvářejí iluzi skutečného světa (např. při výcviku boje, pilotování, lékařství), nebo fiktivního světa počítačových her.
- Zdroj: Wikipedie
Pomocí speciálního programu se dobrovolníci za přítomnosti virtuálního terapeuta ocitli například na proskleném mostě v čínském parku Čang ťia-ťie. Ten vede nad tři sta metrů hlubokým kaňonem.
Jiný program vědci umístili do prostor atria několikapatrového obchodního domu. Pacienti plnili úkoly v několika etapách podle obtížnosti. Za pomoci balonků i jiných prvků 3D grafika stupňovala pocit výšky a hloubky prostoru.
To, jak rychle lidé léčbou postupovali, bylo podle tvůrců studie individuální. „Některým lidem může trvat déle, než si projdou celým programem. Možná budou několikrát opakovat konkrétní cvičení, což je naprosto v pořádku. Účelem programu je, aby měli pozitivní zážitky z výšek a vytvářeli si příjemné vzpomínky,“ vysvětlila Polly Haseltonová, manažerka pro oblast klinické spolupráce z Oxford VR.
Lepší výsledky než při sezení s terapeutem
Studií chtěli vědci dokázat, že pro terapii není nutná přítomnost lidského psychologa. „Podle našich výsledků se strach z výšek snížil u lidí o dvě třetiny. To je víc, než můžete očekávat při běžných sezeních s terapeutem,“ shrnul výsledek výzkumu Daniel Freeman s tím, že léčbu chtějí nabízet i lidem s dalšími psychickými poruchami, například schizofrenikům.
Výzkum vyvolává ale i kritické ohlasy. Podle nich nenabízí skutečné srovnání. Výsledky se totiž porovnaly jen s lidmi, kteří vůbec žádnou léčbou neprošli.
Virtuální realitu už používají i čeští psychologové
Virtuální prostředí a jeho využití pro léčbu duševních nemocí zkoumají už i čeští vědci. „Domníváme se, že by to mohl být zajímavý a velmi užitečný nástroj proto, že dokáže simulovat velmi realistické životní situace, a to v bezpečí domova, ambulance nebo ordinace,“ řekla České televizi Iveta Fajnerová z Národního ústavu duševního zdraví Akademie věd. „Pro naše pacienty může být tato forma přístupnější metodou, než je například trénink v reálném prostředí,“ vysvětlila.
Podle Fajnerové by virtuální realita mohla pomoct při léčbě celé řady duševních nemocí. „Jedná se jak o úzkostná onemocnění, tak různá neurodegeretativní onemocnění, jako je například alzheimer,“ dodala s tím, že digitální stimulace by mohla pomáhat lidem i při zdravém stárnutí.
Také Fajnerová ale připouští, že nová metoda může mít i stinné stránky. „Například v případě virtuálních brýlí může nastat situace, že je na ně člověk přehnaně citlivý,“ vysvětlila s tím, že těmto lidem se může během léčby udělat nevolno.
